Do toho obchodu jsem chodil téměř denně. Měl jsem ho jen pět minut od místa, kde jsem bydlel. Vždy to pro mě byla naprosto obyčejná a běžná návštěva. Od toho dne, kdy mě u regálu se sladkostmi oslovila snad ta nejkrásnější holčička, kterou jsem kdy viděl, do něho chodím na nákup ještě o něco radši.
Po práci jsem se zastavil pro něco k večeři
Vaření nikdy nebyl můj koníček. Vždy jsem ho považoval spíše za nudnou povinnost. A také jsem tak nějak očekával, že se o vaření postará žena. Když ale zrovna žádnou ženu nemáte (a já byl sám už skoro rok), pak se zkrátka musíte o obživu postarat i přes skutečnost, že přípravě jídla zrovna dvakrát neholdujete.
Cestou z práce jsem se proto pravidelně stavoval pro něco k večeři. Zpravidla to byly nějaké polotovary či něco, co se dalo připravit během pár minut. Byl čtvrtek odpoledne a v obchodě bylo poměrně dost lidí. Já si však jako obvykle nikoho nevšímal.
Někdo mě vzal za ruku
Zdroj: 123RF.COM
Zrovna jsem si prohlížel nabídku sladkostí, protože sladkému já nedokážu odolat, když jsem ucítil, že mě někdo vzal za ruku. A ten někdo byla malá holčička. Sahala mi sotva do pasu a koukala na mě nádherně modrýma očkama. Nechápal jsem, co se tady děje, a ta malá slečna se mi to hned jala vysvětlit.
„Budete můj tatínek?“ zněla její otázka. Tvářila se nevinně, ale zároveň velmi naléhavě. Když se nedočkala odpovědi, protože já najednou nebyl schopen jediného slova, zeptala se ta malá kráska ještě jednou. „Tak budete můj tatínek?“ a tentokrát zněla ještě naléhavěji. V tom k nám doběhla její maminka a omluvně mi brala dceřinu malou packu z ruky.
Rozhodla se, že si tatínka najde sama
Maminka té holčičky byla stejně krásná jako její dcera. Při pohledu na mě zčervenala a hned připojila vysvětlení. Holčička totiž dospěla do věku, kdy si začala všímat, že jiné děti mají kromě maminky i tatínka. A jelikož ona žádného neměla a maminka jí žádného nenašla, rozhodla se, že si ho najde sama. A já byl toho dne první potencionální kandidát. Možná taky proto, že jsem zrovna stál u sladkostí, kterým děti neodolají.
Pozval jsem je na pohár
Zdroj: 123RF.COM
Mladá maminka společně s holčičkou chtěla odejít, mamince totiž zjevně bylo trapně a nechtěla se v mé blízkosti s tou malou hledačkou tatínků zdržovat déle, než bylo nutné. Už se měly k odchodu, když ze mě vypadlo pozvání na pohár. Holčička se toho okamžitě chytila a odmítala pustit moji ruku, za kterou se opět chytila. Její mamince tak nezbylo nic jiného než mé pozvání přijmout. Poté jsme všichni tři společně odešli do nedaleké cukrárny, kde jsem dívce koupil pohár a sobě a její mámě kafe, u něhož jsme si docela příjemně popovídali, zatímco mě ta malá ďáblice neustále pozorovala zvídavým pohledem.
U jedné návštěvy cukrárny to neskončilo. Karolínka, jak se malá hledačka tatínků jmenuje, totiž usoudila, že jsem jediný možný kandidát, a rozhodla se, že o tom přesvědčí i svou maminku. A já si řekl, že jí s tím přesvědčováním milerád pomohu.
Bohuslav, Ostrava
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, který byl odvyprávěn redaktorce. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
