„Moje žena odjakživa byla taková ta dobrá duše, která kdyby mohla, pro druhé by se rozkrájela. Její dobročinnost a obětavost vůči druhým byla rovněž jednou z věcí, které mi na ní učarovaly. Jak ale já s oblibou říkám, podejte jednomu prst a utrhne vám celou ruku,“ tak zní první slova v e-mailu, který nám zaslal pan Boris. Začtěte se do jeho příběhu, ve kterém vypráví o příliš hodné manželce a vypočítavých kamarádkách.
Pro druhé by udělala cokoli
Pan Boris svoji ženu v e-mailu popisuje v samých superlativech. Píše o ní jako o milující, přátelské a obětavé ženě, která by pro druhé udělala cokoli. Dle jeho slov nejdříve myslí na lidi okolo sebe, teprve až poté na sebe.
„Kdo zná moji ženu Renatu, ten ji musí mít rád. Ona kolem sebe vyzařuje tak příjemné světlo, či jak bych to nazval, že vás to k ní prostě táhne,“ píše pan Boris. „Bohužel jsou ale lidé, kteří se naučili její dobroty a ochoty využívat. A to mě strašně štve.“
Ze začátku jsem nad tím přivíral oči
„Kamarádky mojí ženy jsem znal moc dobře, často k nám chodily na kafíčko nebo na kus řeči, jak to u ženských bývá zvykem. Tu a tam u nás nechaly svoje děti, třeba když musely k doktorovi nebo něco zařídit a děti by jim překážely. Zpočátku jsem nad tím přivíral oči, moje žena jim děti vždy ráda pohlídala, neměla s tím problém,“ popisuje Boris, jak to vlastně celé začalo. Za vším opět stála dobrota jeho ženy, která kamarádkám děti hlídala stále častěji.
Zdroj: 123RF.COM
Nechávaly je u nás, aby se mohly chodit bavit
Z občasného pohlídání kvůli doktorovi nebo zařizování se stalo skoro pravidlo. Kamarádky nechávaly u ženy pana Borise své děti stále častěji a mnohdy k tomu ani neměly pořádný důvod. Nebylo se čemu divit, že to panu Borisovi začalo vadit.
„Moje žena je moc hodná, já bych jí to už dávno zatrhl. Nezlobte se na mě, ale nechat u kamarádky třeba třikrát do týdne děti jen proto, že si chcete zajít na skleničku? To mi přijde jako drzost a vypočítavost,“ zlobí se ve svém e-mailu pan Boris.
Moje žena není chůva!
„Často jsme se kvůli tomu doma dostali do rozepře, nesouhlasil jsem s tím, aby jim žena dělala chůvu. Jelikož se ale ona sama k ničemu neměla, musel jsem zakročit sám,“ odhaluje Boris. „Když k nám tedy ta jedna dala už potřetí v tom samém týdnu dítě a manželce tvrdila, že musí k doktorovi, jenže já ji hodinu poté viděl vysedávat v kavárně, jakmile si pro dítě přišla, nebral jsem si servítky,“ píše.
Pan Boris se nám v e-mailu svěřil s tím, že si na obě manželčiny rádoby kamarádky, které ji poslední dobou opakovaně využívaly, došlápl a dal jim jasně najevo, že doba, kdy jim jeho žena dělala chůvu pro jejich děti, je definitivně u konce. „Od toho dne už jsme jim děti nehlídali, najednou to nebylo potřeba,“ ukončuje Boris.
Autor: Nikol Kolomazníková
