Nepříjemnou zkušenost má za sebou Dan. Ten čelil obvinění z nevěry, což se na jejich malém městě velmi rychle rozkřiklo mezi lidmi a ti si na ženatého muže začali ukazovat prstem.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Nejenže měl Dan z ostudy kabát a sousedé ho pomlouvali na každém kroku, ale navíc bylo v ohrožení i jeho manželství.
Když se ke mně ta zpráva donesla, byl jsem v šoku
Víte, jak rychle se dokáže změnit klidný oběd o pracovní pauze, když vás někdo obviní z toho, že máte milenku? Já už to vím, bohužel jsem to zažil.
Seděl jsem s kolegou v jídelně a snažil se přijít na chuť blafu, který jsem měl před sebou – dávno si nedělám iluze o kvalitě jídla v naší podnikové jídelně.
Najednou si k nám přisedl druhý kolega a poměrně nahlas si do mě dloubnul, že prý ženě zanáším s podstatně mladší milenkou. Najednou se všechny zvědavé oči obrátily ke mně a já bych se na místě propadl.
Známý řekl známému a ten to poslal dál… Však to znáte!
Žiji v malém městě, kde má každý přehled o tom druhém. Než jsem se nadál, kolovaly zvěsti o mé mladé milence mezi všemi drbnami u nás ve městě.
Dozvěděl jsem se, že mě údajně jeden známý viděl ve městě s nějakou slečnou. Jak už to tak bývá, jeden známý to řekl jinému známému a ten to zase poslal dál. Ještě za tepla.
Nebylo se čemu divit, že to do pár dní věděla i moje žena. A tehdy mi doma začalo peklo, které jsem ještě nezažil. Týden mi neřekla ani slovo, nechystala mi večeře, nedělala mi svačiny do práce, dokonce mi odmítala i vyprat nebo vyžehlit!
Nechápal jsem, co se děje. Byl jsem v tom nevinně!
Připadal jsem si jako v Jiříkově vidění. Lidé na ulici si na mě ukazovali prstem. Sousedky mě pomlouvaly, kdykoli mě zahlédly v naší ulici.
Cítil jsem se poníženě, bylo mi hanba. Přitom jsem věděl, že mám čisté svědomí. Vůbec jsem nechápal, co se děje a kdo to kde vzal, že mám mladou milenku.
S nikým jsem se nescházel. Před pár týdny k nám přijela neteř, protože se rozhodla v našem městě studovat, a já ji provázel. A tehdy mi to došlo…
Nebyla to milenka, byla to moje neteř
Dal jsem si dvě a dvě dohromady a najednou měl jasno – údajná milenka nebyla milenka, ale moje neteř, kterou jsem městem provázel, a tehdy nás spolu musel někdo vidět.
Pověst nevěrníka však lidem z hlavy nevymažu, pořád se najde někdo, kdo na mě blbě kouká, nebo na mě dokonce křikne nějakou nadávku či urážku.
Ani moji ženu nenapadlo, jak to celé je, akorát ty pomluvy ohrozily naše manželství, protože milenku by mi žena neodpustila ani náhodou.
Autor: Natálie Kabourková
