Většina přátel jí říká Lído. Učitelé se spokojí s Ludmilou a rodiče či blízké tety občas použijí dokonce Lidunku. Třiadvacetiletá Ludmila si uvědomuje, že v jejím věku je takové jméno zajímavým exemplářem. Ona je ale hrdá na to, že se jmenuje právě takhle.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Jméno jsem dostala po prababičce. Po babičce mého otce. Vždycky pro něho byla velkým vzorem a starala se o něho po tom, co jeho vlastní matka zemřela a otec ho opustil.
Táta vždycky říkal, že babičku miloval jako vlastní matku. A že by stejnou lásku chtěl dát mně. Právě proto mě rodiče pojmenovali po ní. Po velké ženě, která z mého otce vychovala skvělého člověka,“ vysvětluje Ludmila.
Jako malá jsem s tím měla problémy
Když chodila Ludmila na základní školu, dvakrát se stěhovala. V první třídě se jí děti kvůli jménu posmívaly a ona z toho byla smutná. Když nastoupila do třetí třídy v nové škole, setkala se s posměchem znovu, ale byla už zvyklá.
„Věděla jsem, že po pár dnech si ostatní zvyknou, že jsem prostě Lída. Občas mi sice někdo řekl, že se jmenuji jako jeho babička, ale já už si to tolik nebrala k srdci,“ vypráví.
„Před nástupem do sedmé třídy jsem se stěhovala znovu. Samozřejmě jsem opět mezi dětmi ve škole měla problém zapadnout. Kdykoli některý z učitelů řekl mé jméno, ostatní děti se usmívaly a šeptaly si mezi sebou,“ dodává.
Nejsem v tom sama, jméno je podle všeho moderní
Podle Ludmily má hodně lidí její jméno za něco staromódního. To ale není pravda. „Ludmila je poměrně oblíbené české jméno, které dávají dětem lidé i dnes. A zatímco hodně lidí své jméno nesnáší, já Ludmilu miluji,“ říká hrdě.
„Mnoho dnešních dětí dostává jména převzatá z ciziny a krásných českých jmen už není tolik. A já myslím, že moje jméno je důkazem toho, jak nádherná je čeština. Navíc Ludmil bylo hodně už v historii a byly to vždy velké ženy.“
Přítel by chtěl holčičku. Aby se mohla jmenovat po mně
I když existuje celá řada lidí, kteří se jménu vysmívají, na druhé straně se vždy najde mnoho těch, kteří ho dokáží ocenit. „Když mi přítel říká Lidunko, je to to nejroztomilejší, co můžu z jeho úst slyšet.
Kdybych se jmenovala jakkoli jinak, nic tak krásného by z toho podle mě nevzniklo. Nedávno mě navíc přesvědčoval o tom, že až spolu jednou budeme mít dítě, pojmenujeme ho po mně.
Kromě toho, že má v naší rodině krásnou tradici, jsem podle něho i já člověkem, po kterém by měl být pojmenován někdo další. Navíc zkrácenina Lída je oslovení roztomilé a krásné,“ říká Ludmila.
Na závěr čtenářka dodává, že i původ jména je krásný. Ludmila je totiž staroslovanské jméno, které znamená „lidu milá“. Člověk, který takové jméno dostane, je podle Ludmily předurčen k tomu být lidem nápomocný a milovat své bližní.
Ať už se jí tedy v dětství ostatní posmívali jakkoli, ona vždy věděla, že rodiče jí jméno vybrali s láskou. A zatímco mnozí lidé, kteří mají jména běžná, tvrdí, že se jim jejich jméno nelíbí, ona je na své jméno náležitě hrdá.
Autor: Šárka Cvrkalová
