Žijeme na malém městě, kde každý o všech ví všechno. Lidé si často vidí až do talíře a s oblibou řeší životy těch druhých, ačkoli o to nikdo nestojí. Několikrát jsem měl tu možnost na vlastní kůži poznat, jak funguje místní tamtam. Bohatě stačilo, aby člověk na jedné straně města něco řekl, přičemž na druhé straně z toho nakonec bylo něco úplně jiného. Tak to v našem malém městě bohužel fungovalo.
Vždy nám dělala jen samou radost, to se však mělo změnit
Já a moje žena máme pouze jedno jediné dítě – dceru Natálii. Ačkoli jsme se pokoušeli o dalšího potomka, nebylo nám shůry dáno. Smířili jsme se tedy s tím, že nás ten nahoře obdařil pouze jedním jediným dítětem, a logicky jsme tak do naší dcery vkládali velké naděje. Doufali jsme, že z ní dokážeme vychovat slušného a spořádaného člověka, na kterého budeme moci být jednou v životě upřímně pyšní. Docela se nám to dařilo, dcera nosila ze školy samé jedničky, na střední škole studovala s vyznamenáním, a dělala nám tak jen samou radost. Všechno se změnilo ve chvíli, kdy nastoupila do posledního ročníku. Tehdy se totiž začala zajímat o muže, a to byl kámen úrazu.
Moji dceru znal ve městě snad úplně každý
Na jednu stranu jsme se tomu se ženou nemohli divit, dívky v jejím věku dívky začínaly mít zájem o opačné pohlaví. Nic bychom proti tomu nenamítali, pokud by naše dcera nestřídala kluky jako ponožky. Každou chvíli totiž měla někoho jiného a ve městě tím začínala být proslulá. Nebyl snad nikdo, kdo by ji neznal. Řeči se navíc v našem městě šíří bleskovou rychlostí, dalo se tedy očekávat, že se dceřina pověst velmi rychle dostane úplně ke všem.
Zdroj: 123RF.COM
Kamarádi si mě kvůli ní často dobírají
Zatímco jsme s manželkou neměli sebemenší radost z toho, co se o naší dceři po městě povídá, jí to očividně bylo úplně jedno. Kolikrát zdálo, že si to snad dokonce užívá, jako by jí snad dělalo dobře, že si o ní lidé povídají. Několikrát si mě kvůli její pověsti kamarádi dobírali. Žádný otec ale nechce slyšet nejapné a nemístné poznámky na účet své dcery, kterou, ačkoli už je dávno dospělá, stále vnímá jako tu malou holčičku s rozkošnými copánky. Z jejích často chlípných řečí mi nebylo dobře, za chování své dcery jsem byl mnohdy nucen se stydět.
Nevadí jí, že má ve městě pověst davajky
Celá situace okolo mojí dcery mě natolik znechutila, že jsem se rozhodl s ní o tom promluvit. Doufal jsem, že se nad sebou zamyslí a uvědomí si, že má ve městě špatnou pověst. Vždyť o ní lidé říkali, že je do větru, že je to davajka, že dá úplně každému… Která žena by za to byla ráda? Velmi mě zklamalo, když mi dcera dala jasně najevo, že jí ani trochu nevadí, jakou má ve městě pověst a co se o ní mezi lidmi říká. Asi jsme ji s manželkou i přes veškerou snahu očividně nevychovali tak dobře, jak jsme si přáli.
Autor: Nikol Kolomazníková
