Často se říká, že srdci nemůžeme poručit. Pokud se totiž pro někoho rozhodne, jen stěží mu v tom dokážeme zabránit. Hrdina našeho dnešního příběhu, pan Dalibor, je toho jasným důkazem. Jeho srdce se totiž rozhodlo někoho milovat a on mu ani přes veškerou sílu rozumu nedokázal poručit.
Dlouhá léta jsme se neviděli
Aby nám pan Dalibor mohl vyprávět svůj příběh, musíme se nejdříve společně s ním vrátit o několik let zpátky v čase. Nejdříve nám vysvětlí, že ho maminka opustila, když mu bylo 11. Nechala ho i s jeho bratrem pouze s otcem. Ten však nechtěl životem kráčet sám, proto se o tři roky později znovu oženil se ženou, která měla své vlastní děti. K Daliborovi a jeho bratrovi proto přibyl nevlastní bratr Honza a nevlastní sestra Kristýna.
„Ze začátku jsme spolu příliš nevycházeli, já ani můj bratr jsme se na nové sourozence kdovíjak netvářili a ani oni dva nepředstírali, že nás mají kdovíjak v lásce. Časté rozbroje vyústily v situaci, kdy jsem se z domu odstěhoval hned poté, co jsem dokončil střední školu. Odstěhoval jsem se do jiného města a své nevlastní sourozence jsem dlouhá léta neviděl,“ vysvětluje pan Dalibor.
Zdroj: 123RF.COM
Dřívější rozepře a neshody byly rázem pryč
„Do rodného města jsem se vrátil až po osmi letech, nicméně už nepřipadalo v úvahu, abych se vrátil do domu svého otce, místo toho jsem si našel svůj vlastní byt, nicméně jsem obnovil kontakty se zbytkem rodiny, a to včetně nevlastních sourozenců. Když jsem se po letech znovu tváří v tvář setkal s Kristýnou, všechny naše dřívější rozepře a neshody byly rázem fuč,“ svěřuje se nám pan Dalibor.
Vzápětí vysvětluje, že jako dospělý muž svou nevlastní sestru nevnímal tak, jak ji vnímal kdysi, když za něho rozhodovala puberta. Najednou ji totiž viděl úplně jinýma očima, jak se velmi rychle ukázalo, i ona na něho stihla změnit názor.
Zdroj: 123RF.COM
Svěřila se mi, že mě miluje
Pan Dalibor začal s rodinou trávit podstatně více času, než jak tomu bylo posledních osm let, kdy bydlel daleko od rodné hroudy. Často se také vídal se svojí nevlastní sestrou Kristýnou, se kterou si začali báječně rozumět.
„Zjistili jsme, že toho ve skutečnosti máme hodně společného,“ směje se Dalibor. „Několikrát jsem přistihl sám sebe, jak lituji toho, že jsem se před lety choval jako hlupák. Když se mi ale Kristýna svěřila s tím, že se do mě zamilovala, vůbec jsem v tu chvíli nevěděl, co jí na to mám říci. O to horší pro mě možná bylo, že jsem podobné city choval i já k ní,“ pokračuje Dalibor.
Dlouho jsem váhal, jak s celou situací naložit
„Věděl jsem o citech nevlastní sestry vůči mně a dobře jsem si uvědomoval i city, které jsem choval já k ní. Dlouho jsem ale váhal, jak s celou situací vlastně naložit. Neuměl jsem si představit, jak by na tuhle zprávu zareagoval můj otec,“ vzpomíná Dalibor nahlas. „Hlas mého srdce byl nakonec mnohem silnější než hlas mého rozumu.
Rozhodl jsem se to dát s Kristýnou dohromady, ať už by na to naši rodiče řekli cokoli. Byl to pro ně samozřejmě obrovský šok, ale celkem vzato jsme nebyli příbuzní a naší lásce tak nic nestálo v cestě,“ ukončuje Dalibor svůj překvapivý příběh, který je důkazem toho, že srdci skutečně rozkazovat nelze.
Autor: Nikol Kolomazníková
