Na tenhle příchod z práce bude Dalibor určitě vzpomínat až do konce svého života. Otevřel dveře a našel svoji manželku v bolestech na zemi. Musel začít jednat ihned.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Když svoji ženu slyšet hlasitě naříkat a svíjet se v křečích, došlo mu, že volat sanitku už nestíhá. Podařilo se mi potlačit paniku a k situaci jsem se postavil čelem.
Slyšel jsem podivné zvuky
Dalibor se vracel z práce domů. Když kráčel po příjezdové cestě ke dveřím jejich domu, zaslechl podivné zvuky.
„Slyšel jsem něco jako hekání, možná vzdychání,“ popisuje. „Rozklepanou rukou jsem vložil klíč do zámku a měl obavy, zda slyším správně,“ dodává.
Jakmile otevřel vchodové dveře, dolehlo k němu bolestivé vzdychání jeho ženy Adély. Pohled, který se mu vzápětí naskytl, bude mít před očima ještě dlouho.
Ležela na zemi v bolestech
„Našel jsem svoji ženu v kuchyni na zemi, kde se svíjela v bolestech,“ pokračuje Dalibor. „Mezi vzlyky a sténáním mi oznámila, že miminko jde na svět. Měla dva dny po termínu,“ vysvětluje.
Dalibor své ženě navrhl, že zavolá sanitku, ale rychle mu došlo, že na to už bude pozdě. Kolem jeho ženy najednou bylo mokro, praskla jí voda.
„Nějakým způsobem se mi podařilo nepropadnout panice,“ píše Dalibor. „Moje žena bolestivě naříkala, funěla jako parní stroj a já rychle vytáčel číslo 155,“ dozvídáme se.
Nikdy na ty chvíle nezapomenu
Dalibor se spojil s ochotnou a velmi milou paní na lince, která se ho snažila uklidnit a zároveň ho instruovala, co má dělat.
„Všechno se seběhlo tak rychle,“ popisuje Dalibor. „Poslouchal jsem každé její slovo, běžel jsem pro ručníky, které jsem dal pod ženu, další jsem měl vedle sebe,“ pokračuje.
Když se miminko začalo hlásit na svět, byla už na cestě sanitka, přesto byl tento zodpovědný úkol na Daliborovi. Zvládl ho však bravurně, s pomocí ochotné paní na lince a také manželky, která se jako prvorodička chovala velmi statečně.
„Najednou se domem ozval hlasitý pláč a já v ruce držel své dítě,“ píše Dalibor. „Držel jsem ho zabalené v ručníku a vzápětí už se do dveří dobývali saniťáci.“
Dítě i manželka byli v pořádku
„Manželku i dítě jsem okamžitě předal do péče odborníků,“ píše Dalibor. „Stál jsem opodál a sledoval, jak je oba dva ošetřují, naštěstí byli v pořádku,“ dodává.
Poté Daliborovu ženu i s dítětem odvezli do nemocnice, Dalibor je následoval autem. Adrenalin měl dle svých slov na levelu milion, srdce mu bušilo a stále si pořádně neuvědomoval, co se vlastně stalo.
„Připravoval jsem se na to, že Adélu doprovodím k porodu. Nepředpokládal jsem ale, že to budu já, kdo naše dítě nakonec pomůže porodit,“ uzavírá bláznivý příběh s krásným koncem Dalibor.
Autor: Natálie Kabourková
