O pořádné překvapení se Daliborovi a jeho manželce postaral dospívající syn Tadeáš. Ten se svým rodičům svěřil, co by ho nejvíce lákalo. Zatímco jeho žena synovo přání schvaluje, Dalibor by se nejraději propadl hanbou.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Je to teprve krátká chvíle, co se Dalibor dozvěděl o přání svého syna. Čekal by cokoli, ale tohle rozhodně ne. Vyřčená prosba dospívajícího Tadeáše mu vyrazila dech.
Od dospívajícího kluka bych tohle rozhodně nečekal
Tadeáš letos na jaře oslavil čtrnácté narozeniny. Čeká ho poslední rok na základní škole, proto jsme se s manželkou začali zajímat, co by chtěl dělat dál.
Jakožto asi každý puberťák neměl moc náladu se o tom s námi bavit. Když naši snahu o debatu na tohle téma poněkolikáté odrazil svým nezájmem, měl jsem za to, že třeba ještě sám neví, na jakou školu se přihlásit.
Celou dobu to ale bylo úplně jinak. On moc dobře věděl, co by chtěl dělat. Problém byl v tom, že se nám to styděl říct.
Já i moje žena jsme byli zaskočeni. Nevěřil jsem tomu!
Před nedávnem jsme debatu na téma střední škola řešili znovu. Opět jsem tak nějak čekal, že se z toho syn nějak vykroutí. Ale tentokrát ne.
Když nám prozradil, co by ho nejvíce lákalo a čemu by se chtěl věnovat, byli jsme s manželkou oba dva v šoku. Nevěřil jsem tomu, co mi ten náš kluk vlastně povídá.
Chtěl dělat balet. Něco takového prostě nečekáte od kluka, který dospívá. Myslel jsem, že půjde třeba na automechanika nebo tak. Ale balet? To jsem nedokázal vstřebat.
S manželkou jsme proti sobě. Ona to schvaluje, já ne
Pochopil jsem, proč syn otálel s tím, aby se nám přiznal. Bál se totiž naší reakce. Nedal jsem to před ním najevo, ale vnitřně jsem se s tím hodně pral.
Když jsme se o tom bavili s mojí ženou, překvapilo mě, když mi řekla, že mu v tom bránit nebude. To mě dorazilo. Měl jsem totiž za to, že budeme mít stejný názor. Ukázalo se ale, že ne.
Pohádali jsme se. Manželka mi vyčetla, že chci synovi bránit jen proto, že mám nějaké hloupé předsudky. Já si ale vážně neuměl představit, že by se můj syn měl věnovat baletu!
Je to u nás stále otevřené téma
Tadeáš má před sebou ještě rok na základce. Otázku střední školy jsme neuzavřeli, stále je ještě čas, aby si to rozmyslel. A já doufám, že dostane rozum a tenhle nápad ho opustí.
Doma o tom nemluvíme. Žena se na mě stále zlobí a je přesvědčena, že dělám z komára velblouda. Jen při pomyšlení, že si můj syn obuje piškoty a jde někam baletit, je mi ovšem zle.
Uvidíme, jak se to časem vyvrbí. Já budu doufat, že kluk dostane rozum, abych v rodině nebyl já za toho nejhoršího.
Autor: Nikol Kolomazníková
Názor odborníka
Je potřeba podívat se na situaci z více úhlů. První věc, kterou je namístě zmínit je věk syna. Mnoho z nás ve 14 neví, co bychom rádi v životě dělali nebo naopak máme představu jasnou, avšak časem a zkušeností zjistíme, že naše cíle, záliby a priority se změnily. A pro některé z nás zůstanou cíle a priority jasné po celý život.
Jako rodiče chceme pro své děti to nejlepší. Naše představa štěstí však může být odlišná od té našich potomků. Také máme touhu své děti chránit, a to je správné, ale zároveň musíme svým dětem dovolit určitou přiměřenou volnost a poskytnout jim příležitost myslet sami za sebe. Každý z nás by měl, s ohledem na svůj věk, mít právo činit svá rozhodnutí. To s sebou samozřejmě nese i to, že za ně musíme nést následky.
Je potřeba vzít v potaz také to, zda se Dalibor vůči synovu rozhodnutí nevymezil proto, jaká bude reakce Daliborova okolí a případně jaký dopad to bude mít na něj samotného. Neobává se například toho, že bude před kamarády vypadat špatně?
Proč je to pro Dalibora takový problém? Možná si myslí, že balet není dostatečně mužská záležitost? Možná se na základě toho domnívá, že by jeho syn mohl být homosexuál? A pokud ano, jaké pocity to v něm vyvolává? Nad tyto a podobné otázky je potřeba nalézt odpověď, abychom pochopili náš vlastní postoj a chování. A to ať už sám v sobě nebo při konzultaci s psychologem.
