Na mamince mojí přítelkyně bylo od samého začátku jasné, že jsem jí zrovna dvakrát nepadl do oka. Ještě před svatbou proto na můj účet několikrát pronesla pár nejapných poznámek, kterými se svou dceru očividně snažila přesvědčit, že pro ni nejsem dost dobrý. Přítelkyně si naštěstí stála za svým a o rok později jsem si ji vzal za ženu. I když jsme teď byli oficiálně spojení, rozhodně to neznamenalo, že se s tím moje tchyně dokáže smířit.
Neustále měla potřebu mě porovnávat
Moje žena má o čtyři roky starší sestru Báru. Shodou okolností se Bára vdávala jen pár měsíců poté, co jsme svou lásku dvěma prsteny zpečetili i my dva. Svatba s jejím přítelem Tomášem však pro mě znamenala jediné – tchyně dostala příležitost k tomu, aby nás dva neustále porovnávala.
Mohl jsem totiž udělat cokoli, ale Tomáš by to vždycky zvládl lépe. Tchyně si dokonce neodpustila ani poznámku týkající se naší svatby. Opěvovala totiž svého druhého zetě, který se dle jejího názoru blýsknul tím, že do svatby investoval daleko více peněz než já. Já na naší svatbě ale nešetřil, jen jsme ji s mojí ženou chtěli obyčejnou.
Zdroj: 123RF.COM
Rozčilovalo mě, že jsem byl vždycky ten druhý
Nikdy jsem sám sebe nepovažoval za soutěživého člověka, nicméně kvůli tchynině chování jsem sám na sobě začal pozorovat, že mě stále více rozčiluje, že jsem v jejich očích vždycky až ten druhý. Ať už šlo o cokoli, Tomáš měl vždycky navrch. I kdybych se stavěl na hlavu, tchyni by to stejně bylo málo.
Zdroj: 123RF.COM
Se svými pocity jsem se svěřoval své ženě, která ale byla toho názoru, že si to všechno jen moc beru. Několikrát mi dokonce řekla, že si to jen namlouvám. Podle ní mě totiž její matka měla ráda a neměla potřebu dělat mezi svými zeti nějaké rozdíly.
Nikdy pro ni nebudu dost dobrý
Od svatby uplynulo už šest let, tchynino chování se ale ani trochu nezměnilo. Když nás nemohla porovnávat, co se týče peněz investovaných do svatby nebo způsobu, jakým jsme realizovali své bydlení, začala mě a Tomáše porovnávat, co se týče našich dětí a jejich výchovy. Tomáš byl podle ní naprosto perfektní otec, který to s dětmi uměl, zatímco já jsem se v roli otce jen tak plácal jako ryba na suchu. Aby toho nebylo málo, neodpustila si ani rady týkající se výchovy, o které jsem ale ani trochu nestál.
Připadám si v naprosto bezvýchodné situaci a nevím, co mám dělat. Tchynino chování, kterým mi dává dost jasně najevo, že v jejích očích nikdy nebudu dost dobrý, mě rozčiluje. Zastání ale bohužel nemám ani si ve své ženě, která si i nadále myslí, že se na to všechno dívám až moc přecitlivěle. Snažím se svou nespokojenost potlačovat, ale začínám se bát, že mě to jednoho dne dožene a bouchnou ve mně saze. A to se pak má tchyně opravdu na co těšit.
Autor: Nikol Kolomazníková
