Nikdy bych si nevybíral životního partnera podle vzhledu nebo podle postavy. Je pro mě důležité to, co má člověk v srdci, jaká je jeho povaha. Pár kil navíc podle mého z nikoho nedělá špatného člověka. Pokud ovšem jeho vzhled přímo nesouvisí s jeho povahou. Už půl roku chodím s dívkou, se kterou se pravděpodobně budu muset rozejít kvůli její postavě.
Janu znám už nějaký ten pátek. Než jsme spolu začali chodit, potkával jsem ji v práci a vždy mi přišla jako milá pozitivní holka. Jenomže teď ve vztahu si uvědomuji její negativní vlastnosti. Opravdu chci dát našemu vztahu ještě nějakou šanci, jenomže poslouchat každý den stále stejnou pohádku mě příliš nebaví.
Váží sto deset kilo. Mně to nevadí, to ona o tom stále mluví
Jana je zkrátka baculka. Někdy mi to přijde i roztomilé, navíc má smysl pro humor, je pečlivá a pracovitá, mám ji rád takovou, jaká je. Už na začátku našeho vztahu se bála, že s ní nevydržím, protože je při těle. Mnohokrát jsem ji ujistil, že na její postavě nijak nesejde. Bral jsem to tak, že si ji lichotkami alespoň trochu získám. Rozhodně je ale pravda, že se mi líbí i přes všechny tělesné nedostatky.
Jenomže den co den poslouchám informace o tom, jak se bojí, že kvůli obezitě brzy začne mít problémy s klouby, jak se bojí, že je to možná něco vrozeného, protože ať se snaží, jak chce, nemůže zhubnout. Z počátku jsem jí říkal, že to bude vše v pořádku. Ať se rozhlédne kolem sebe, kolik lidí je mnohem obéznějších než ona. Jenomže ona se sebelítostí nepřestala.
Šla dokonce na několik vyšetření. Byla zklamaná, že je to opravdu jenom její chyba
Zdroj: 123RF.COM
Bylo mi jasné, že jí vyšetření u různých doktorů potvrdí pouze to, že je naprosto zdravá. Jana si totiž sice dá dvakrát do týdne pár minut na rotopedu, u oběda si ovšem nandá dvakrát větší porci než já. Přitom pracuje v kanceláři za počítačem, hýbe se tedy opravdu málo. O její zdravotní stav se samozřejmě bojím také, takže občas nadhodím, že by si v restauraci místo bůčku mohla dát třeba rybu. Ona pak má pocit, že se mi nelíbí.
Líbí se mi. A pokud chce jíst, ať klidně jí. Jde mi na nervy její neustálé stěžování. Buď se musí smířit s tím, že je při těle, a pokračovat ve svém životním stylu, nebo se sebou začít něco dělat. Tak či tak budu stát při ní. Ale pokud nepřestane s tím neustálým skuhráním, myslím, že s ní brzy budu muset promluvit o rozchodu. Její každovečerní pláč nad vlastní postavou už totiž začal převyšovat její pozitivní vlastnosti.
Autor: Šárka Cvrkalová
