Udělal jsem něco, co se neodpouští, a pokud pravda vyjde najevo, ublížím tím mnoha lidem. Byla to chyba, za kterou se hrozně stydím. Můj bratr je sice mým přičiněním štěstím bez sebe, ale kdyby věděl, jak to vlastně je…
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Prostě se to stalo. Neplánovali jsme to, ani jeden z nás. Udržovali jsme spolu poměr jen krátce, ale i těch pár schůzek stačilo k tomu, aby se všechno šíleně pokazilo.
Výčitky mě zpočátku netrápily
Moje manželství už pár let není tím, čím bývalo dříve. S manželkou jsme poslední roky řešili jen děti nebo peníze. Na náš vztah jako takový nezbýval čas.
Odcizili jsme se a uvědomovali jsme si to oba dva. Možná právě chybějící porozumění a takové to teplo blízkého člověka mě zavedlo do náruče jiné ženy.
Moc dobře jsem ji znal. Už několik let totiž byla ženou mého mladšího bratra. Ani jeden z nás to neplánoval, ale prostě se to stalo.
Navázali jsme spolu intimní poměr. Zprvu to byla náhoda, když to prostě vyplynulo ze situace, ale později jsme se vídali plánovaně. Výčitky svědomí jsem zpočátku neměl.
Volal mi krásnou novinku a mě polilo horko
Když mi jednoho dne na mobilu vyskočil příchozí hovor od mého bratra, nenapadlo mě, co se za pár vteřin odstartuje.
Do telefonu mi nadšeně sděloval, že je jeho Mirka těhotná. Na první dobrou mi to nedošlo, ale hned vzápětí mě polilo horko.
Co když je to dítě moje? To byla první věc, která mi proběhla hlavou. A bohužel jsem nebyl daleko od pravdy, ba spíše naopak. Trefil jsem se do černého.
Ještě to odpoledne mi psala Mirka, že se musíme sejít. Na tajné schůzce se rozplakala a sdělila mi, že dítě čeká se mnou. A teprve tehdy jsem pocítil šílené výčitky svědomí.
Nikdo nic netuší, ale já se hrozně trápím
Nikdo z rodiny ani našich blízkých nic netuší. Můj bratr se každému chlubí, že bude otcem. Myslí si, že dítě, které jeho žena nosí pod srdcem, je jeho syn. První syn!
Já a Mirka ale víme, jaká je pravda, a jsme také jediní, kteří to ví. Každý den se hrozně trápím. Kdykoli vidím svého bratra s úsměvem na rtech, je mi ze sebe zle.
Jestli někdy zjistí pravdu, hrozně mu to ublíží. A nejen jemu, ani moje žena by to nevzala v pohodě a já bych se nedivil. Proto doufám, že pravda nikdy nevyplave na povrch.
S Mirkou jsme si slíbili, že o našem románku a dítěti, které z něho vzešlo, pomlčíme. Nepřejeme si komukoli ublížit a jsme připraveni nést tíhu špatného svědomí na svých bedrech.
Autor: Nikol Kolomazníková
