Svou ženu ve všem podporoval. Když poprvé nastoupila na protialkoholní léčbu, byl tu pro ni. Když pak znova spadla do problémů, on ji z nich dostal a pomáhal jí s léčbou podruhé. Teď se jeho manželka už asi půl roku drží. On sám ale začal tajně pít a stydí se za to.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Dan si vzal Moniku ve čtyřiceti. Ona tehdy měla nějaké psychické problémy, se kterými se jí snažil pomoci. Jenomže situace se po svatbě jenom zhoršovala a Monika začala hodně pít.
„Hodně lidí moji ženu odsoudilo. Já jsem jí ale před oltářem slíbil, že s ní budu v dobrém i zlém. A tak jsem ji přemlouval, dokud na léčbu nenastoupila. Udělala velký pokrok a po nějakém čase byla čistá,“ popisuje.
Jenže to nebylo na dlouho
K pití tehdy Monika podle Dana neměla žádný konkrétní důvod. Pila, kdykoli ji něco jen trochu rozhodilo. Zapíjela každou menší hádku. Když se z toho dostala, dokázala se hádat s lidmi kolem sebe a alkoholu se ani nedotknout.
„Když po pěti letech zemřel Moničin otec, věděl jsem, že to bude problém. Nejprve se jenom uzavřela do sebe. Moc se mnou nemluvila, chodila později z práce. Jednou přišla opilá uprostřed noci a já netušil, co dělat,“ popisuje.
„Druhý den jsem zkontroloval celý dům. Vyházel jsem několik poschovávaných flašek s alkoholem a několik měsíců bojoval s její touhou napít se. Několikrát podlehla, nakonec se ale nechala přesvědčit k dalšímu léčení.
Obdivoval jsem její snahu. To, že má problémy, je jedna věc, ale ona se je snažila vyřešit, bojovat s nimi,“ píše čtenář. „A tak i podruhé zvládla léčbu úspěšně. Teď už se dlouhé měsíce nenapila. Problém je, že já ano,“ přiznává.
Snažím se to před ní skrývat
Asi před dvěma měsíci měl Dan problém v práci, po kterém ho kolega pozval do baru na panáka. „Řekl mi, že někdy pomůže se pořádně opít. Sice jsem se nechtěl cítit jako pokrytec, ale řekl jsem si, že jedna sklenička mě nezabije.“
Druhý den se ale Dan probudil u kamaráda, který mu řekl, že po několikátém drinku odpadl, a tak ho vzal raději k sobě. „Sice mi bylo zle, jenomže se ukázalo, že je mi po alkoholu opravdu tak nějak psychicky lépe.
Nestresoval jsem se tím, že si o mě žena dělá starosti. Byl mi ukradený šéf a jeho proslov z předešlého dne. Když jsem přišel domů, řekl jsem manželce, že jsem byl na noc u kamaráda a zapomněl jí napsat, uvěřila tomu a po ničem nepátrala,“ píše Dan.
Od té doby čtenář pije pravidelně. Nechodí se ale podle svých slov opít. Dá si po práci s kolegy panáka nebo dva, doma má na tajných místech schované lahve, ze kterých se někdy napije i ráno před prací.
„Moje žena na to nesmí přijít. Kdyby se to stalo, byl by z toho obrovský problém. Několikrát jsem si říkal, že bych měl přestat, ale když jdu ráno kolem své tajné skrýše, zkrátka se nedá odolat. Necítím se jako alkoholik, neopíjím se do bezvědomí a nedělám pod vlivem nic špatného.
I tak ale vím, že se chovám špatně a měl bych přestat. Jsem závislý a nejde s tím skoncovat. Pokud bych se ale chtěl léčit nebo se přiznal, zničilo by mi to vztah. Netuším, co mám dělat,“ dodává Dan na konec příběhu.
Autor: Šárka Cvrkalová
