„Patrik nebyl přímo můj syn. Když jsem se po revoluci seznámil se svou budoucí manželkou, už syna měla z předchozího manželství. Byl ještě malý a snažil jsem se ho přijmout za svého, a i on si myslel, že jsem jeho táta. Všechno se změnilo, když odhalil pravdu.“
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Ze začátku se mi do toho moc nechtělo
„S Marií jsem se seznámil asi někdy v polovině roku devadesát v hospodě. Byla docela pěkná a dali jsme se tehdy celkem rychle dohromady. Já byl tehdy bezdětný a partnerka mi v životě docela už chyběla,“ uvedl Daniel.
Dále nám sdělil, že mu Marie celkem dlouho tajila, že má z předchozího manželství jednoho malého syna. „Věděl jsem, že je rozvedená, to mi řekla hned, ale že má malého Patrika mi řekla asi až po třech měsících. Byl jsem z toho docela v šoku.“
Marie to ospravedlňovala tím, že měla strach, že kvůli tomu o Daniela přijde a nebude s ní chtít ve vztahu pokračovat. „Docela mně to vrtalo hlavou, nechtěl jsem živit cizí dítě a ani vychovávat,“ svěřil se.
Daniel nakonec usoudil, že vztah se ženou, kterou má rád, je pro něj přednější a že výchovu jejího syna přijme. „Docela rychle jsem si na něho zvyknul, dokonce mi začal říkat i tati.“
Pravda musela vyjít najevo
Když bylo Patrikovi patnáct let, rozhodl se mu Daniel udělat radost a založit mu vkladní knížku v bance. Šli tam spolu, ale neuvědomil si, že není jeho zákonný zástupce. „Všechno tam prasklo. Vůbec mě to tehdy nenapadlo, Patrik na mě jen udiveně zíral, když jsem se s úřednicí v bance dohadoval, že to je můj syn.“
Patrik byl tehdy v pubertě a celou situaci nesl velmi těžce. Na svého nevlastního otce zanevřel. Hádky byly na denním pořádku a společné víkendy na fotbalových zápasech se už nekonaly.
„To víte, že mě to mrzelo, já jsem ho jako malého přijal za svého syna a on, když se dozvěděl pravdu, tak mě zavrhnul,“ uvedl pan Daniel.
Nevěděla, proč od nás zmizel
„Moje žena si myslela, že to je tou pubertou, že je z něj najednou tak náladový kluk, co se pořád chce jen hádat. Když bylo Patrikovi čerstvých osmnáct let, sbalil si kufr a odešel z domu. Vlastně nikomu ani nic neřekl, ani se nerozloučil.“
Danielova manželka tak přišla o svého syna a ani nevěděla proč. „Už je to tolik let a já mám pořád strach manželce říct, že to byla moje chyba.
Kdybych tehdy poslal do banky se synem svoji ženu, nikdy by se to nemusel dozvědět. Bojím se, že když to manželce řeknu, zavrhne mě i ona,“ dodal na závěr Daniel.
Autor: René Podhrázský
