Nikdy jsem nebyl ten typ muže, který by to s holkami uměl. Zatímco moji kamarádi střídali jednu dívku za druhou, já měl problém navázat vůbec nějaký vztah. Mohla za to moje ostýchavá povaha, která mi bránila v tom, abych se s nějakou dívkou začal bavit, natož abych s ní třeba flirtoval. Začal jsem být svým stydlivým chováním proslulý, ačkoli to nebylo nic, na co bych mohl být pyšný.
Začala se o mě zajímat krásná dívka
Rozhodně sám sebe nepovažuji za nějaký sex symbol. Pokud jde o můj vzhled, patřím ke slabšímu průměru, řekněme si to upřímně. Proto mě velmi překvapilo, když se o mě začala zajímat krásná dívka, která byla úplně mimo moji ligu. Holky jejího typu se zajímaly o navoněné šampony, ne o někoho, jako jsem byl já. Byl jsem tedy zaskočen, když ze mě jednoho pátečního večera v baru nespustila oči a těsně před odchodem si přišla pro moje telefonní číslo.
Můj život se změnil
Konečně jsem nebyl ten, který druhým záviděl jejich krásné přítelkyně, ale naopak jsem byl ten, komu druzí záviděli jeho krásnou holku. S onou dívkou z baru, která se jmenovala Lenka, jsem totiž začal chodit. Můj život se od základů změnil. Na ulici jsem vídal obdivné pohledy mužů, kteří se divili tomu, že se tak hezká žena zahazuje právě se mnou. Ten pocit jsem si náramně užíval.
Miloval jsem ji a věřil, že ona miluje mě
Zdroj: 123RF.COM
S Lenkou jsme tvořili dokonalý pár, to jsem si alespoň myslel. Mezi námi to nemělo jedinou chybičku. Velmi rychle jsem musel sám sobě přiznat, že tu krásnou dívku z celého srdce miluji, a dokonce jsem sám sebe přistihl, že si začínám pohrávat s myšlenkou na svatbu. Překvapil jsem tím sám sebe. Než jsem Lenku poznal, ani ve snu by mě nenapadlo, že bych o svatbě začal uvažovat již v tak brzkém věku. Ba naopak jsem byl přesvědčený, že pokud se vůbec někdy ožením, bude to až daleko za třicítkou, kdy se nade mnou nějaká žena smiluje. Lenku jsem miloval a pevně doufal, že i ona miluje mě. Alespoň se tak tvářila.
Odhalil jsem smutnou pravdu
Byl jsem si jistý, že Lenka je pro mě ta pravá. Nemělo smysl dále čekat, proto jsem se jí jednoho dne svěřil s tím, že bych si ji chtěl vzít. Na mou ostýchavou a chatrnou žádost o ruku se zatvářila všelijak. Nebyla v tom ani radost či nadšení, na druhou stranu ani odmítnutí. Každopádně mi Lenka toho večera neřekla své ano, místo toho kvapně odešla z bytu, ve kterém jsem bydlel.
Další den ráno mě probudil zvonek, dlouho do noci jsem se snažil s Lenkou spojit, abych zjistil, kam vlastně utekla bez jediného slova. Za dveřmi však stála jedna z jejích kamarádek, vůbec jsem nechápal, co tam vlastně dělá. Pochopit jsem to měl vzápětí. Lenčina kamarádka mi odhalila smutnou pravdu.
To celé byla jen hloupá sázka několika podnapilých kamarádek, které se kdysi v baru s Lenkou vsadily, že toho proslulého stydlína nedokáže sbalit. Ona jim chtěla dokázat, že to zvládne levou zadní. A také se jí to podařilo. Vůbec mě nemilovala, byl jsem pro ni jen sázka, kterou vyhrála na plné čáře.
Autor: Nikol Kolomazníková
