Když si Daniel našel o čtyři roky starší ženu, netušil, že s ní po deseti letech bude řešit rodinu. Myslel si totiž, že tou dobou budou už dávno syna mít. Jenomže se spletl.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Bylo mi dvacet dva a jí o čtyři roky víc. Zamiloval jsem se na první pohled a neřešil jsem, co bude dál. Po třech letech mi došlo, že ona je ta pravá, a tak jsem ji požádal o ruku,“ vykládá čtenář.
„Žili jsme šťastně asi tři roky. Pak jsem začal mluvit o dětech. A zjistil jsem, jak moc se v tomhle ohledu rozcházíme. Dříve jsme na to téma prohodili jen pár slov, měl jsem za to, že i ona chce rodinu. Ale teď mě přesvědčuje o opaku.“
Chce se věnovat svojí práci. Jenže za pár let už bude pozdě
„Moc bych si přál, aby po domě běhal malý chlapec, ptal se mě na zajímavé otázky ze života a já bych mu odpovídal a radoval se z toho, jakého máme se ženou zvídavého synka,“ svěřuje se Daniel.
„Jenže moje žena má v nejbližších letech jiné plány. Pracuje ve velké polygrafické firmě v kanceláři. Mám radost, že její práce vynáší velké peníze, že kariérně stoupá a chce ještě výš.
Jenže mi přijde, že jí na ničem jiném tolik nezáleží. Čím více se jí v práci daří, tím víc chce zapůsobit na své šéfy a chytit se příležitosti postoupit dál. A dokud prý bude moci růst, tak na dítě nechce ani pomyslet,“ říká Daniel.
„Samozřejmě vím, že by měla být rodina zajištěná, než se jí narodí dítě. Ale myslím, že my jsme zajištěni až až. Navíc nechci strašit, ale ženě bude za pár let čtyřicet.
A to je podle mého názoru hranice, při které se může narodit zdravé dítě. Později by to bylo riskantní. I když ne nemožné. Ale já bych si už potom připadal na výchovu synka starý.“
Pokud se něco nezmění, jsem ochotný ji pro své přání i opustit
Daniel se svěřuje, že syn je pro něho velké přání. „Samozřejmě, kdyby se mi narodila dcera, byl bych také šťastný. V současné době ale nehrozí ani jedno,“ dodává.
„Svou ženu miluji. Jenže můj život je tak nějak nenaplněný, tak nějak prázdný. Dítě mi v něm zkrátka chybí, čekal jsem dlouho a ještě pár let jsem ochotný počkat, ale pokud mi žena řekne, že dítě nechce, asi ji opustím.“
Daniel by se rád rozhodl co nejdříve, protože se bojí, že by mohlo být časem pozdě i pro něho. „Já osobně mám na děti ještě čas. Pokud bych si pak našel mladší přítelkyni, nebyl by to problém,“ říká.
Zároveň se za své myšlenky stydí. Bolí ho, že vůbec uvažuje nad tím, že by si našel jinou ženu, když tu svou miluje. Ale pokud je pro ni její kariéra více než jeho sny, bude muset nakonec opravdu přistoupit k radikálnímu řešení.
„Hodně jsem s ní o tom mluvil. Mám dojem, že se mi čím dál víc vzdaluje. A vlastně ani nevím, zda mě ještě miluje, nebo ji už úplně pohltilo zaměstnání. Kdo ví, jak to s námi za rok bude.“
Autor: Šárka Cvrkalová
