S majitelem bytu, ve kterém jsme s rodinou žili, se nedalo vycházet. Neustále mu něco vadilo a vrcholem všeho bylo, když začal nadávat mojí ženě, že naše uřvané děcko otravuje život všem okolo. Kdo může za to, že půlroční miminko v noci pláče?
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Situaci jsme chtěli řešit radikálně. Ideálně si najít něco svého. Manželka chtěla jít do domu, měla už dost života v paneláku. A já upřímně taky.
Ceny nemovitostí nás zaskočily
Začali jsme se poohlížet po nemovitostech k prodeji, ale byli jsme nemile zaskočeni, v jakých cenových hladinách se pohybovaly.
Dostal jsem strach, že nebudu schopen své rodině zajistit vlastní bydlení. Měli jsme sice našetřené nějaké finance, ale rozhodně ne tolik.
V bance nám nabídli hypotéku. Mělo to ale podmínku
Spoléhali jsme na banku a na hypotéku, o kterou jsme zažádali. Vypadalo to nadějně a hypotéka nám skutečně byla schválena. Mělo to ale podmínku.
Museli jsme složit určitou část peněz ze svého. A to nám do celého plánu hodilo vidle. Nemohli jsme se úplně vydat z peněz, protože nikdy nevíte, co se stane. A pořád nám chybělo docela dost.
Nakonec přispěchal na pomoc tchán. Rodiče mé ženy samozřejmě věděli, že hledáme bydlení a proč chceme domek. A rozhodli se nám půjčit.
Že to byla chyba, se ukázalo velmi brzy
Zpočátku jsme jim byli neskutečně vděční, ale jakmile proběhla koupě a my se nastěhovali do nového domku, najednou nám začalo docházet, jak velká to byla chyba.
První náznaky přišly už týden po nastěhování. Tchán nám na dům půjčil nemalé peníze, vlastně ta námi tvořená část, kterou jsme podle banky museli složit, aby nám dali hypotéku, byla z jeho peněz.
A on nám to začal dávat najevo. Ukázali se u nás doma a začali kritizovat, že by tohle nebo tamto udělali jinak. A nám to začalo vadit.
Neustále to máme na talíři
Od toho dne nám tchán i tchyně neustále předhazují, že jen díky nim nakonec bydlíme. Já jsem si nesčetněkrát vyslechl, že jsem se mohl jakožto táta od rodiny více snažit. Moje žena zase poslouchala výtky, že raději měla jít pracovat a přispět tak do rodinné kasy, než aby měla další dítě.
S manželkou jsme si dali za cíl dluh vůči jejím rodičům co nejdříve splatit, abychom už nemuseli poslouchat nevyžádané rady, výtky a narážky na to, že bychom nebydleli, kdyby nám na to nedali, a podobně. Je opravdu hodně nepříjemné, když se u vás doma někdo chová, jako by mu to tam patřilo. Takhle jsem si to rozhodně nepředstavoval.
Autor: Natálie Kabourková