Téměř každý člověk si pamatuje na svoji dávnou lásku z dětství. Většinou na ni vzpomínáme melancholicky a v dobrém. Dle vyprávění našeho čtenáře se ale může i po letech probudit velká láska, která může hraničit až s posedlostí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Společně jsme vyrůstali
Daniel pochází z poměrně majetné rodiny. Nikdy neměli nouzi o živobytí. S Markétou se seznámili už ve školce. „Na tu dobu si zase až tak moc nevzpomínám, ale vím, že už ve školce jsme si spolu hráli a potkávali jsme se i společně s našimi rodiči.“ Danielovi rodiče se s rodinou Markéty přátelili a jezdili společně i na dovolené.
Nechápal jsem svoje emoce a city k ní
„Chodili jsme spolu i na základní školu, to byla krásná léta. Byli jsme často spolu, protože jsme měli společné zájmy. Chodívali jsme ven a byli jsme, dalo by se říci, nejlepší přátelé,“ uvedl Daniel ve svém vyprávění.
Dále nám sdělil, že už v té době pocítil k mladé slečně něco, co ještě k nikomu jinému. Byla to láska. „V té době jsem ještě nevěděl, co se to se mnou vlastně děje. Dneska už to vím.“
Na střední škole jsem se ji pokoušel sbalit
Když se rozhodovali, kam nastoupit po základní škole, se svými rodiči se shodli na tom, že nejlepší bude, když oba dva nastoupí na gymnázium.
„Tam už se to u mě rozjelo naplno. Seděli jsme společně i v jedné lavici a já se nemohl moc soustředit na výuku, jak mě Markéta přitahovala.“
Ve třetím ročníku gymnázia jeli na lyžařský kurz, kde se Daniel konečně rozhodl vyjevit Markétě svoje city. „Bylo to chvíli před večerkou. Zeptal jsem se jí, jestli by chtěla jít večer ještě na chvilku ven před chatu. Souhlasila.
Všechno jsem to na ni vybalil. Řekl jsem jí, že ji miluji už od základní školy a že s ní chci chodit. Zkusil jsem ji hned políbit, ale ona ucukla a udiveně na mě zírala.“
Daniel se nesetkal s úspěchem. Jeho láska si nejprve myslela, že si dělá legraci, on to ale myslel vážně. Řekla mu, že jeho city neopětuje. Daniel se jí od té doby vyhýbal. Nechal se přeřadit do jiné třídy.
Nečekal, že se ještě uvidí
Léta plynula a po vysoké škole Daniel nastoupil do práce v jedné nadnárodní korporaci. „Pracovat jsem začal v našem krajském městě. Byl jsem naprosto v šoku, když k nám nastoupila nová asistentka. Byla to ona. Moje první láska.“
V Danielovi se tehdy něco hnulo a řekl si, že ji musí mít. Stala se jeho posedlostí. „Začal jsem ji sledovat, abych zjistil, co mimo práci dělá, a mohl si ji získat.“
Vypadalo to, že už dokonale zná její harmonogram. Jedno pondělí po práci ji sledoval do kavárny. Ve vedlejším květinářství koupil obrovskou kytici růží a vešel dovnitř. Markéta si ho ihned všimla a vyvrátila oči v sloup.
„Vůbec nevím, jak mě to napadlo, ale klekl jsem si s kyticí před ni, pohlédl jí hluboko do očí a znovu projevil své city k ní. Jen mi řekla, že jsem blázen a ať vypadnu, že na někoho čeká. Byl jsem zklamaný a kytku hodil do koše. Chvíli jsem pozoroval, co se bude dít, a skrz výlohu jsem viděl muže, jak k Markétě přichází a dává jí polibek.“
Autor: René Podhrázský
