Vztah mezi Danielem a jeho tchyní nikdy nebyl ukázkový. Bohužel ani on neměl štěstí na pohodovou maminku své ženy, se kterou by báječně vycházel. Bylo tomu spíše naopak, tchyně se netajila tím, že ho zrovna v lásce nemá.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Přesto se Daniel snažil a kvůli své ženě chtěl s tchyní vycházet. Bohužel mu to příliš neusnadňovala, neustále do něho ryla a snažila se ho všemožnými způsoby provokovat.
Pro její dceru jsem nebyl dost dobrý
První seznámení s maminkou mé v té době ještě přítelkyně jasně napovědělo, že mě do rodiny nikdy nepřijme. Od první chvíle mi totiž dávala jasně najevo, že si pro svoji dceru přála někoho mnohem lepšího.
Tchyni si nelíbilo, že jsem byl již jednou ženatý. Moje první manželství trvalo jen rok, tehdy jsme oba dva usoudili, že to byla chyba, a šli jsme každý svojí cestou.
Nezamlouvala se jí ani moje práce. Pracuji ve firmě na výrobu cihel, ale tchyně si pro svoji dcerušku představovala mnohem lepší partii.
Bylo mi jasné, že se v očích tchyně nikdy nestanu ideálním zeťákem, ale rozhodl jsem se, že se s tím naučím žít. Snažil jsem se kvůli své ženě Nikole, která si přála, abychom spolu vycházeli.
Neustále proti mně něco měla. Ustavičně do mě ryla
Za ty roky, co jsme já a Nikola manželé, tchyně nepromeškala jedinou příležitost si do mě rýpnout. Kdykoli jsme se viděli, měla hloupé narážky na moji práci. Nazývala mě obyčejným dělníkem, který to nikdy nikam nedotáhne. Shazovala práci, kterou jsem měl rád.
Časté byly také její narážky na moje nepovedené manželství. Neštítila se dokonce ani toho, aby na to upozorňovala moji ženu. Ta to sice přecházela, ale jistě jí to nebylo příjemné – stejně jako mně.
Tchyně do mě dokonce ryla, i co se týkalo našich dětí. Například mi vyčetla, že nejsem schopný dětem koupit nové notebooky, když je má dneska každý. Samozřejmě dodala, že je to proto, že nemám pořádnou práci.
Došla mi trpělivost. Vrátil jsem tchyni úder, což nečekala
Celé roky jsem se snažil tchyniny hloupé řeči, rýpavé poznámky nebo jiné protivné narážky přecházet. Nereagoval jsem na to, nechtěl jsem jí udělat tu radost.
Na poslední návštěvě do mě opět ryla. Ten den ale moje trpělivost došla a já tchyni po tolika letech vrátil úder, což nečekala.
Vmetl jsem jí do tváře, že je nesnesitelně protivná baba, která je už počtvrté vdaná, protože s ní nikdo nedokáže vydržet. Řekl jsem jí, že je zamindrákovaná a svoje nedostatky se snaží léčit si na druhých.
Během chvíle jsem z pusy vypustil roky potlačované pocity. Když jsem skončil, ulevilo se mi. Všichni na mě koukali jako zjara, nikdo to ode mě nečekal. Sice jsem je zaskočil, ale jednu výhodu to mělo – tchyně si od té doby dává pozor na jazyk.
Autor: Nikol Kolomazníková
