Kdybych se o něčem z toho jen náznakem svěřil některému ze svých kamarádů, rozhodně by se mi vysmáli. Žádný z nich totiž doma nedělá takové ponižující věci, jaké po mně chce moje žena. Tohle tajemství držím pod pokličkou.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Kdyby se to kdokoli dozvěděl, ztratil bych svoji chlapskou důstojnost. A to se nesmí stát! Mezi kamarády mám jistou pověst a nepřichází v úvahu, aby se dozvěděli, jaké mám doma peklo!
Do manželství jsem vstupoval s jinou představou
Když jsem byl dítě, u nás doma to vždycky fungovalo tak, že se moje maminka starala o nás a o domácnost, zatímco táta domů nosil peníze.
Můj táta byl typický příklad oné staré školy, takže mně i mým sourozencům vtloukal do hlavy, že takhle je to postaveno správně a takhle to má být.
Když jsem se ženil, vstupoval jsem do manželství přesně s takovou představou. Že moje žena obstará domácnost, později naše děti a já budu mít na starosti, abych rodinu uživil.
Jenže zanedlouho poté mě moje žena začala přesvědčovat o tom, že takový standard už dávno neplatí a že povinnosti se dělí dvěma. To byl pro mě šok.
Kamarádům bych to neřekl za nic na světě
I když jsem se snažil, abych to byl já, kdo u nás doma bude tzv. nosit kalhoty, moje žena v průběhu let převzala otěže. Ani nevím, jak se to stalo.
Pokud jsem byl z dětství na něco zvyklý, musel jsem se to rychle odnaučit. Moje žena to totiž chtěla mít jinak.
Neexistovalo, aby doma uklízela jen ona. Musel jsem vysávat, mýt nádobí, a dokonce i utírat prach. To všechno byly činnosti, které jsem vídával dělat jen svoji maminku. Tátu nikdy v životě.
Kamarádům bych nikdy nepřiznal, že doma věším prádlo, že mě žena nutí umývat okna nebo že třídím ponožky. Cítil bych se poníženě!
Mám to doma takhle jen já?!
Když jsme třeba s kamarády na pivku a bavíme se tak celkově o životě, nikdy neslyším, že některý z nich ženě pomáhá s úklidem.
Jasně, třeba po porodu, to dá rozum. Ale jinak? Neznají to! A já před nimi dělám machra, který doma nehne prstem, protože vysávat nebo dávat prádlo do pračky jsou přece ženské práce!
Napadá mě ale otázka, jestli to mám doma takhle jen já. Opravdu jen moje žena vyžaduje, abychom se o domácí práce dělili?
Autor: Nikol Kolomazníková
