Daniel si se svojí ženou nevěděl rady. Její problém začal nevinně, prostě jen ráda nakupovala. Zpočátku to Daniel dokonce ani nevnímal jako problém, jednoduše si myslel, že jeho žena jen myslí dopředu. Později mu ale došlo, že tohle už problém je.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Daniel se nám prostřednictvím e-mailu přiznal k trápení se svojí manželkou Bětkou. Kvůli ní je totiž oba dva vystěhovali z bytu. Daniel je nyní nešťastný, protože neví, jak má své ženě pomoci. Navíc se bojí, že by se situace mohla opakovat.
Zpočátku jsem si myslel, že jen myslí dopředu
„Už si přesně nevzpomínám, kdy jsem to začal vnímat jako problém, který by se měl řešit,“ přiznává se pan Daniel hned v úvodu svého psaní. „Zpočátku jsem si totiž myslel, že moje žena myslí dopředu, a dokonce jsem jí to schvaloval,“ dodává.
Když Běta začala nakupovat potraviny, byl Daniel rád, že mají doma zásoby jídla. Nestyděl se přiznat, že je typický důchodce, který stejně jako řada dalších sleduje slevy a snaží se nakupovat co nejlevněji.
„Moje žena tohle uměla,“ chlubí se. „Kdykoli byla někde nějaká výhodná akce, nakoupila toho pořádnou zásobu. Byl jsem vlastně i rád,“ netají se.
Začalo se to vymykat kontrole a mně došlo, že je zle
Až po nějaké době si Daniel začal uvědomovat, že přehnané nákupy jídla nejsou rozumným řešením, ale naopak začínajícím problémem.
„Bydlíme v paneláku, kde máme jen malý sklep, co se týká úložného prostoru,“ vysvětluje. „Když jsem jednoho dne do toho sklepa přišel, nestačil jsem se divit. Naše kóje byla úplně plná všemožného jídla,“ popisuje.
Tehdy si uvědomil, že se situace začíná vymykat kontrole. Rozhodl se o tom s manželkou promluvit a naznačit jí, že už to stačí. Ona ho však neposlechla.
Sousedi si začali stěžovat. Měl jsem strach, jak to celé dopadne
„Když došlo místo ve sklepě a manželka zaplnila i všechny skříně u nás v bytě, začala jídlo skládat před naše domovní dveře,“ pokračuje nešťastný Daniel.
Zpočátku to byla jen jedna malá skříňka, ale později přibyla druhá, poté třetí. Sousedé z patra si začali stěžovat, že nemají na společné chodbě vůbec žádné místo.
„Bál jsem se, že to někdo začne řešit,“ přiznává se Daniel. „Moje žena si ale nedala říct, pořád nakupovala a hromadila věci,“ zoufá si a dodává, že měl strach, jak to celé dopadne.
Došlo na nejhorší. Nyní se bojím, že se to bude opakovat
Danielovy předtuchy, že se stane něco nepříjemného, se bohužel naplnily. Majitel bytu, ve kterém bydleli, už nechtěl poslouchat stížnosti ostatních a vypověděl jim smlouvu.
„Museli jsme se vystěhovat a rychle si hledat něco nového,“ píše ve svém e-mailu Daniel. „Dcera nám pomohla najít nové bydlení a jídlo, kterého jsme měli na rozdávání, předala do místní potravinové banky,“ píše.
Daniel a jeho žena Bětka nyní žijí v menším bytě. Začali sice znovu, ale Daniel v závěru psaní přiznal, že se bojí, že se to celé začne bude opakovat. Jeho žena je totiž nakupováním a hromaděním posedlá.
Autor: Nikol Kolomazníková
