David chtěl s miminkem ještě počkat, ale jeho žena byla opačného názoru. Stále více naléhala na svého manžela, aby se začali o dítě snažit. David nakonec nátlaku podlehl. Netušil, jak složité období je na cestě za založením rodiny čeká.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
David si naivně myslel, že se jeho manželce Pavlíně podaří otěhotnět na první dobrou. Jenže každý měsíc přicházelo jedno zklamání za druhým.
Na dítě jsem se ještě necítil
Když moje žena poprvé zmínila, že by si přála miminko, bylo to zrovna v době, kdy naše firma balancovala nad krachem. Riziko ztráty zaměstnání byl jeden z důvodů, proč jsem dítě nechtěl.
Byly tu i další důvody, pro které jsem se na dítě ještě necítil. Zkrátka jsem si neuměl představit, že budu po večerech ohřívat flašky a vyhazovat plíny místo toho, abych pohodlně sledovat televizi a cpal se dobrotami.
Jenže moje žena si usmyslela, že dítě chce. Zpočátku o tom mluvila jen tak opatrně, ale postupně přidávala na síle i argumentech.
Představoval jsem si to jako Hurvínek válku
Manželka do mě hučela několik měsíců, až jsem nakonec polevil a o miminko jsme se začali vědomě snažit. Myslel jsem si, že otěhotní hned na první pokus.
Jenže realita byla úplně jiná. První negativní test byl jen začátek pekla, které nás čekalo. Každý další měsíc se situace opakovala.
Snahou o dítě jsme ztratili tři roky. Střídala se u nás období, kdy jsme to nechali jen tak plavat, s obdobími, kdy to žena až moc řešila a byla z toho hodně nešťastná.
Pozitivní těhotenský test mi udělal radost
Když mi žena volala do práce, že je těhotná, zpočátku jsem tomu ani nechtěl věřit. Měli jsme za sebou tolik nevydařených pokusů, že by to byl skoro až zázrak.
Doma mi manželka ukázala hned několik testů, kterých udělala pro jistotu více, a všechny ukazovaly, že skutečně čeká miminko.
Byl jsem nadšený. I když jsem zpočátku dítě nechtěl, nakonec jsem měl z miminka opravdu radost.
Moje žena mi řekla něco zdrcujícího. Tohle jsem nečekal!
Začal jsem se na dítě těšit a myslel jsem si, že manželka to vnímá stejně. Zpočátku jsem si ale nevšiml, že tomu tak není.
Jednoho dne, to byla asi v šestém měsíci, mi řekla něco, co jsem nečekal. Svěřila se mi, že dítě vlastně nechce. Rozbrečela se a vzlykala, že si to uvědomila, až když dítě začalo v bříšku kopat.
Nejdříve jsem nevěděl, jak s tou informací naložit. Byl jsem z toho v šoku, nechápal jsem to! Vždyť to byla ona, kdo naléhal, abychom se o miminko začali snažit.
Nechal jsem si to pár dní projít hlavou a přišel na řešení: podpořil jsem svoji ženu v pocitech, které prožívala. Neodsuzoval jsem ji. Trvalo to pár týdnů, ale nakonec se vše uklidnilo. Nyní máma doma tříměsíční miminko, které se ženou oba moc milujeme.
Autor: Natálie Kabourková
