Proč mi to musel říct zrovna na svojí svatbě, to dodnes nepochopím. Musel přece tušit, jaká bude moje reakce. Byl to vždycky můj největší parťák a já jsem teď zklamaný z toho, co mi řekl.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Vyrůstali jsme spolu jako bráchové
S Milanem jsme se narodili ve stejné čtvrti a taky jsme stejně staří. Naše kamarádství fungovalo prakticky odmalička, kdy se naše babičky potkávaly venku a my tam byli samozřejmě s nimi.
Postupně jsme spolu trávili víc a víc času. Pamatuji si, jaké pozdvižení bylo, když jsme se domluvili, že půjdeme poprvé na dlouhý výlet. Sbalili jsme si batohy a naše babičky nás pak do noci hledaly.
Studovali jsme spolu i střední školu a pak také ekonomii na škole vysoké. Krátce po škole jsme se rozhodli, že si založíme vlastní firmu, která se stala rychle úspěšnou.
Když mi oznámil svatbu, byl jsem nadšený
Jakmile jsem se od Milana dozvěděl, že chce svoji přítelkyni požádat o ruku, byl jsem štěstím bez sebe. Přál jsem jim to nejlepší a taky jsem věděl, jak dlouho po tom jeho přítelkyně touží.
Hodí se k sobě a plně si rozumí. Kdybych ale věděl, co přijde, snažil bych se mu svatbu rozmluvit.
Samozřejmě jsme to hned oslavili a užívali si zábavu až do rána. Možná už v té době si kamarád v hlavě snoval plán, o kterém se mi později chystal říct.
Na svatbě to všechno prasklo
Samozřejmě jsem šel Milanovi za svědka a už týden předem střežil jejich svatební prsteny jako oko v hlavě. Všechno proběhlo podle plánů a své „ano“ si řekli.
Pak mi ale Milan řekl, že se mnou chce mluvit. Prozradil mi, že o tom už dlouho přemýšlel a nevěděl, jak mi to říct.
Rozhodl se, že odejde z naší společné firmy, svůj podíl odprodá a bude se po svatbě věnovat své rodině. Prý by se dokonce se ženou chtěli odstěhovat někam na jih do Itálie, kde má kořeny.
Byl jsem z toho nejdřív úplně paf a myslel si, že si ze mě dělá legraci, ale on to myslel vážně, protože pár dní po svatbě mi přišla nabídka na odkoupení jeho podílu ve firmě. Samozřejmě tolik peněz nemám a jsem teď zklamaný z toho, že přijdu o kamaráda a skvělého společníka v jednom.
Autor: René Podhrázský
