Pan Denis je mladý muž, který se po různých životních útrapách dokázal postavit opět na svoje vlastní nohy a zase žít. Naše cesty jsou nevyzpytatelné, ale vždycky je možnost, jak z toho ven. A právě to je případ pana Denise.
Rodinu si sami nevybíráme
„Narodil jsem se do rodiny, kde snad nic nebylo v pořádku. Otec často pil. Dokonce nás se sestrou i mlátil, když jsme byli malí. Matka se o nás moc nestarala, často jsem utíkal ke svojí babičce, která mě měla moc ráda a byla hrozně hodná,“ uvádí Denis na začátku svého vyprávění.
Situace se v rodině ještě zhoršila, když jeho babička zemřela. Denis tak přišel o posledního člověka, který mu byl tak moc blízký. „Hodně mě to tehdy vzalo, byl jsem zdrcený a zapřísáhl se, že jakmile dokončím školu, tak z rodiny odejdu, protože to už nešlo vydržet.
Přes to všechno jsem ale školu chtěl dostudovat, protože vím, jak je to důležité. Nakonec jsem obor kuchař-číšník vystudoval úspěšně i s maturitou a přišel čas se rozloučit a odejít z rodiny.“
Plácal jsem se po ubytovnách
Pro Denise to byla těžká doba, přestože při studiu chodil na různé brigády, tak do začátku nic našetřeno neměl. S podporou své rodiny nemohl počítat. „Já jsem prakticky zmizel ze dne na den. Sbalil jsem si velký batoh se svým oblečením, několik igelitek a přestěhoval se na prvních pár týdnů ke svému kamarádovi. Jenže on měl svoji přítelkyni, se kterou žil, a já tam nechtěl být dlouho.
Brzy jsem se přestěhoval na ubytovnu, kde to bylo šílené. Žádné soukromí, na pokoji mě přidělili k nějakému Maďarovi, co neuměl ani česky. Byl jsem bezradný, navíc mi bylo hrozně smutno, že nemám rodinu jako všichni ostatní, emoce se mnou tehdy hrozně cloumaly,“ pokračuje Denis ve svém příběhu. Rozhodl se to však vydržet a našetřit si peníze na nový život.
Podařilo se mi začít žít svůj sen
„Vždycky jsem rád cestoval a v hlavě jsem si vytvořil plán. Našel jsem si druhou práci a šetřil. Nechodil jsem ani do hospody. Jen jsem pracoval a šetřil peníze. Trvalo to asi pět let. Pak jsem se rozhodl, že si koupím karavan a udělám z něj rychlé občerstvení.
Bylo to nejlepší rozhodnutí. Od jara do podzimu objíždím různé festivaly a akce a prodávám z karavanu hamburgery. Vydělám si dost peněz na to, abych mohl celou zimu trávit tak, jak si sám přeju,“ dodává pan Denis na závěr. Nezbývá než mu k jeho rozhodnutí pogratulovat.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: René Podhrázský
