Měl jsem v životě několik vztahů, u kterých jsem brzy poznal, že jsou jenom záminkou, jak se dostat k mým penězům. Brzy jsem je vždy ukončil. Pak jsem poznal Marii. Ona nikdy nebyla taková jako jiné ženy. Byla soběstačná, pracovitá, když jsem ji chtěl pozvat na večeři, téměř vždy odmítla a platila si za sebe sama.
Zamiloval jsem se a Marii si vzal. Když jsem navrhoval velkou a bohatou svatbu, nesouhlasila a nakonec vše proběhlo jen v rodinném kruhu se skromnou večeří. Nastěhovali jsme se do malého bytu. Děti nemáme a dvoupokojový byt na kraji Prahy nám bohatě stačí.Je příliš hrdá a nechce, abych za ni utrácel
Pracuji jako manažer pro jednu poměrně prosperující firmu. O peníze jsem nikdy neměl nouzi. Kdykoli se se ženou bavíme o tom, co bychom měli do domácnosti koupit, říkám jí, aby na peníze nehleděla. Ona o tom ale nechce ani slyšet. Všechno musí jít půl na půl. Několikrát jsem se ji pokusil překvapit a splnit jí přání. Nová rychlovarná konvice, zrcadlová skříň v koupelně, nové vstupní dveře…
Vždy jsem byl nakonec pochválen, ale předcházelo tomu milion výčitek o tom, že bych za ni neměl tolik utrácet a že si tak nějak nepřijde ve svém, když do toho neinvestovala stejný podíl jako já. Nevím, jak jí mám vysvětlit, že pro mě není lepší způsob, jak utratit peníze, než věnovat je někomu, koho miluji.
Kvůli práci potřebujeme nové auto. Prý na něj nemáme
Firemní auto, které mi v práci přidělili, mi bylo s povýšením odebráno. Sedím totiž v kanceláři a nepotřebuji nadále nikam jezdit. Jenomže donedávna jsem vozil ženu do práce, do které teď musí každý den dojíždět autobusem. Proto vstává téměř o hodinu dříve než dosud. Navrhl jsem, že koupím z úspor auto. Ona ale odmítá, protože si nemůže dovolit zaplatit druhou polovinu.
Zdroj: 123RF.COM
Řekl jsem, že auto koupím sobě, jenomže Marie dobře ví, že ho chci především kvůli ní. Moje firma je pět minut pěšky od domu, to ona se potřebuje do práce každé ráno nějak dostat. Její soběstačnost mi začíná lézt na nervy. Máme dostatek peněz, ale válí se nám na účtu jenom kvůli její hrdosti. Poslední dobou se kvůli tomu často hádáme. Já ale nechci, aby peníze byly to, co nás rozdělí.
Nehraji si na frajírka, který má všechno. Některé věci ale zkrátka potřebujeme a můžeme si je dovolit. Její logika mi přestává připadat logická. Nevím, jak se k problému postavit. Přestože se ji snažím chápat, začínám uvažovat o tom, že risk je zisk – auto zkrátka koupím a překvapím ji. Snesu nějakou tu hádku a budu ji vozit do práce, abych jí ušetřil každodenní vstávání v půl páté. Však ona mi ještě poděkuje.
Autor: Šárka Cvrkalová
