Denis (46): Po přítelkyni mi zůstaly jenom nevlastní děti. Prý se mám starat sám

od Luboš Klouček
2 minuty čtení
muz 8
muz 8

Věděl jsem, že bude těžké stát se otcem šestiletému chlapci a sedmileté dívce. Jenomže do Marty jsem se na první pohled zamilovat a doufal jsem, že to její děti pochopí. Žila s nimi sama, otce nikdy nepoznaly a já měl strach, že mě nebudou mít rády. Ukázalo se, že se pletu.

Dokud jsem s Martou chodil jenom do restaurace či do parku, zdála se mi jako dokonalá bytost. Když jsem se k ní nastěhoval, došlo mi sice, že jsem si ji v některých ohledech až příliš idealizoval, stále jsem ale neviděl to nejhorší. Její děti si mě zamilovaly a já nejdřív nechápal, čím to je, že se na mě tak upnuly.

Brzy mi došlo, že je psychicky týrá

Nevím, zda jsem byl zaslepen láskou, nebo se její chování k oběma dětem začalo zhoršovat časem. Po půl roce společného soužití mi došlo, že se k dětem chová příšerně. Jako by snad ani nebyly její. Věděl jsem, že ani jedno z nich nebylo plánované, ale tvrdila mi, že je má ráda.

Jenomže její činy napovídaly něčemu jinému. Nikdy jim neublížila fyzicky. Schválně je ovšem ponižovala před návštěvami, zamykala je v pokoji bez večeře, dělala věci, o kterých ani nechci mluvit. Když jsem se jednou naštval a řekl jí svůj názor, odpověděla mi, že je se mnou stejně jenom proto, aby je uživila. Že prý když mi na nich tak záleží, mám se starat sám.

Zdroj: 123RF.COM

Odjel jsem s dětmi na chalupu

Myslel jsem, že bude děti hledat. Že se bude starat. Jenomže po čtrnácti dnech jsem nedostal ani jednu jedinou zprávu. Když jsem jí napsal, že děti jsou v pořádku, odepsala, že ji to nezajímá. Přestěhoval jsem se s nimi do bytu v Praze a nějaký čas čekal, že mě navštíví policie, nebo že budu mít nějaký podobný problém. Ale pochopil jsem, že matce na dětech opravdu nezáleží.

I když děti nejsou moje vlastní, miluji je ze všeho nejvíc. Ony mě mají rády a neustále se ujišťují, že už s mámou nemusí nikdy být. Pracuji proto na tom, abych je měl oficiálně svěřeny do péče. Jejich matka ke mně sice změnila postoj a jsem pro ni teď spíše nepřítelem, ale v podstatě jí pomáhám od břemene, které nikdy nechtěla, a nemá problém mi děti „darovat“.

Pokud vše dobře půjde, po několika složitých soudních procesech by se měla nevratně vzdát všech práv na děti, a já tak za ně získám plnou zodpovědnost, aniž bych se musel bát, že je bude požadovat zpět.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články