Ještě před pár měsíci Denisa přemýšlela o svatbě. Teď má ale dojem, že se spíš než žádost o ruku blíží rozchod. Se svým přítelem žije v jedné domácnosti už pět let. On se ale stále nerozhoupal k nějakému rozhodnutí. Navíc s ním poslední dobou tráví stále méně a méně času.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Kdyby mě kamarádky neznaly, asi by si myslely, že žiju sama. Kdykoli totiž některá z nich přijde, jsem doma jenom já. Když mám volno a nemusím do práce, můj přítel Libor je v práci. Nebo to alespoň tvrdí,“ píše čtenářka.
„Noci trávím většinu času sama. Libor má totiž noční vždy, když já mám denní. A pokud se náhodou doma večer potkáme, prohodíme spolu pár slov a on usne dřív, než si vůbec stihnu jeho přítomnost užít,“ stěžuje si.
Začalo to, když jsem mluvila o svatbě
Denisa se před nějakým časem Liborovi svěřila, že by si ho chtěla vzít. Doufala, že se k tomu nějak vyjádří, nebo že ji třeba časem překvapí. On ale tehdy úplně odbočil od tématu a dělal, jako že ji neslyšel.
„Možná jsem ho tím vyděsila. Kdyby mi řekl, že si mě vzít nechce, mohli jsme se o tom alespoň pobavit. Ale neslyšet žádný názor je ta nejhorší reakce,“ stěžuje si čtenářka. „Mám pocit, že právě od té doby se mi vyhýbá.
Tvrdí mi, že na sebe zkrátka jen nemáme štěstí
Když je doma Denisa, Libor je v práci. Když náhodou nemusí do práce, vymluví se, že už týdny slibuje kamarádům společný pokec. „To, že mně slibuje společný večer už asi tři měsíce, ho nezajímá,“ dodává Denisa
Libor jí prý několikrát ve dveřích řekl, že zkrátka nemají štěstí. Ráno s ní sotva posnídá a už běží někam pryč. Večer si sice někdy povídají, než ale stihnou otevřít vážné téma, on usne.
„Už půl roku jsem s ním nestrávila žádný společný čas. Nechodíme spolu ven, nespíme spolu, nepustíme si ani film. Mluvíme spolu jen u snídaně, večeře, nebo se míjíme ve dveřích. A já si myslím, že to náhoda není. Taky byste si mysleli, že tady něco nehraje.“
Kamarádky mi radí, abych na něho zatlačila
Se svými problémy se Denisa svěřila několika kamarádkám. Ty si na ni na rozdíl od Libora udělají čas prý vždycky. Všechny se shodly na tom, že takové náhody, jak on tvrdí, se zkrátka nedějí.
„Podle kamarádek bych měla Libora trochu vyděsit. Dát mu ultimátum. Pokud si spolu nepromluvíme o tom, co se děje, tak to s ním skoncuju. Prý se v takové situaci určitě rozhodne se mnou mluvit.
A třeba se nakonec rozhoupe i k žádosti o ruku, vysvětlí mi, proč neměl celé ty měsíce čas, ukáže se, že jsem se mýlila a on se mnou chce pořád být. Já mám ale strach,“ dodává Denisa.
Čtenářka se bojí toho, že když na Libora zatlačí, dozví se něco, co nechce. Má strach, že ji už přítel nemiluje, že se jí vyhýbá, nebo že si dokonce mohl někoho najít. Podle kamarádek je to ale nesmysl.
„Když s ním nebudu mluvit, nic se nezmění. Ale když na něho budu tlačit, možná se stane něco, co se mi nebude líbit. Jsem zoufalá. Co byste na mém místě dělali vy? Mám s ním mluvit, nebo čekat, až bude chtít mluvit on se mnou?“
Autor: Šárka Cvrkalová
