Zprávu o úzkostech a strachu ze života nám zaslal Vladimír, aby s dalšími čtenáři mohl sdílet svůj každodenní problém. Za celý život se nenaučil ovládat své negativní myšlenky, a proto v každé chvíli trpí a ztrácí chuť do života. Kvůli své úzkosti už přišel o několik pracovních míst i partnerek, stále se snaží dát svůj život dohromady.
Každé ráno je utrpením
„Vždy, když ráno otevřu oči, napadá mě jen, do jakého nudného života jsem se právě probudil,“ začíná své vyprávění Vladimír. Obvykle se probudí brzy, ale vstane až po několika hodinách, protože mu mnoho času zabere přemlouvání sebe samého, aby se pustil do práce. Když kolem poledne konečně stojí na nohách, dívá se do lednice, aby si udělal oběd nebo snídani, ale v tu chvíli zase myslí na to, jak žije nezdravě a není schopen se sebou něco udělat.
Když přijde čas na práci
Dříve Vladimír pracoval ve velkém kolektivu. Stále měl ale pocit, že do něj nezapadá, s žádným kolegou si nerozuměl. Zatímco ostatní chodili společně na pivo nebo posedět do restaurace, on se raději vydal domů, protože měl pocit, že si s kolektivem nerozumí.
„Ztratil jsem několik pracovních míst, protože jsem s kolegy nekomunikoval,“ vysvětluje. „Měl jsem pocit, že mě neberou do teamu, a proto jsem s nimi nechtěl spolupracovat. Kvůli tomu mě vždy brzy čekal konec. Dnes jsem bez práce a nevím, co bude dál,“ vypráví.
Necítí se dobře ani ve společnosti
Vladimír by se rád své úzkosti zbavil ve společnosti, kde bude nějaká zábava. Už mnohokrát přemýšlel o tom, že by zašel do divadla nebo na moto závody, aby se zde seznámil, ale nikdy nesebral potřebnou odvahu. V hlavě začal přemítat o tom, jak vypadá, vyčítal si, že není zábavný a komunikativní, až došel k názoru, že není schopný najít si nové přátele a v klidu se pobavit. „Moje mysl mě odřízla od společnosti, kvůli tomu ztrácí můj život smysl,“ tvrdí Vladimír.
Jeho přítelkyně už se nemohla dívat, jak se stále lituje
Nakonec úzkost připravila Vladimíra také o přítelkyni, která byla tím posledním, co ho drželo v lepší náladě. „Prostě za mnou jednoho dne přišla a řekla mi, že si se mnou neužije žádnou zábavu, protože se stále bojím, lituji se a stresuji své okolí,“ popisuje svůj rozchod.
Situace se ve vztazích od té doby stále opakuje, protože Vladimír své jednání neumí změnit. Skoro všechny situace v něm vyvolávají strach, že neuspěje, lidé se mu budou posmívat a on skončí úplně sám. Terapie zatím nenavštěvuje, jelikož na ně nemá peníze, a tak se trápí také s tím, že jeho úzkosti nikdy neodezní.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autorka: Tereza Hotovcová
