Krása a zdraví jsou dvě různé věci. Někteří lidé si to ale bohužel neuvědomují. Riskují, aby vypadali dobře. Někdy to zajde až do takového extrému, o kterém vám poví paní Dita. Ta si připadala ošklivá a při těle, proto se rozhodla se sebou něco udělat. Bohužel ale ne tím správným způsobem.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Dlouhé roky jsem byla sama. Měla jsem kdysi partnera, který se se mnou ale rozešel. Bála jsem se, že si už nikoho nenajdu kvůli tomu, jak vypadám. Vážím 101 kilo, a jelikož jsem nižší postavy, je to na mně pořádně vidět,“ přiznává.
„Doufala jsem, že se mi podaří zhubnout. Jenže jsem nebyla schopná dodržovat diety a chodit cvičit. Hledala jsem proto i trochu podezřelé alternativy, které mi měly pomoci ihned.“
Brala jsem pilulky, pila drahé nápoje na hubnutí
Dita se rozhodla, že namísto energie věnuje do hubnutí peníze. Na několika internetových stránkách objevila neověřené prášky na hubnutí. „Byly u nich recenze a mě napadlo, že jsou falešné, zároveň jsem ale neměla co ztratit,“ říká.
Čtenářka si objednala celou řadu pilulek a prášků. Kromě toho také našla nějaké nápoje, které slibovaly, že pomáhají s hubnutím. Postupně začala užívat rovnou 11 různých přípravků na hubnutí.
„Dva byly z lékárny, zbytek byl z internetových stránek. Něco jsem dokonce objednala i ze zahraničí. Nevím, nad čím jsem tehdy přemýšlela, ale myslela jsem, že když se nacpu prášky a nebudu jíst, podaří se mi shodit.“
Bylo mi špatně, považovala jsem to ale za dobré znamení
Dita začala brát pravidelně pět pilulek ráno a pět večer. Ke snídani pila nápoj, který sliboval, že zasytí a nahradí jídlo, které má mnohem více kalorií. Tímto způsobem fungovala zhruba dva měsíce.
„Po prášcích i po pití mi bylo špatně, takže jsem skoro nejedla. Jakmile jsem si něco dala, bylo mi zle a šla jsem zvracet. Na druhou stranu jsem měla radost, protože jsem na konci týdne zjistila, že jsem vlastně skoro nic nesnědla.
Byl skvělý pocit vědět, že jsem najednou místo obrovských porcí dokázala jíst jen minimálně. Jenže čím méně jsem jedla, tím mi bylo hůř. Abych zahnala hlad, pila jsem víc a víc nápojů.“
Dita přiznává, že denní doporučenou dávku, která byla napsána na obalu pití, překročila někdy i třikrát. Bylo jí čím dál hůř, ona ale stále doufala, že se to srovná. „Myslela jsem, že si moje tělo zvyká na nové podmínky,“ dodává.
Skončila jsem na kapačkách. Teď chodím k psychologovi a pracuji na sobě normálním způsobem
Dita se dlouhé týdny trápila, jednoho dne jí ale bylo tak špatně, že si musela zavolat záchranku. „Celý den jsem zvracela, nedokázala jsem do sebe dostat už ani vodu. Motala se mi hlava a měla jsem křeče v břiše,“ popisuje.
Dita skončila na kapačkách dehydrovaná a s žaludečními problémy. Lékařům se přiznala se všemi prášky, které brala. V polovině z nich byly látky, které jejímu tělu mnohem více uškodily, než pomohly.
„Podle lékařů jsem neměla brát pochybné léky vůbec. To, že jsem je ale brala v kombinaci s ostatními a v takovém množství, mému tělu ublížilo. Musela jsem si postupně zvykat na běžnou stravu a týden jsem ležela v nemocnici,“ píše čtenářka.
Po propuštění z nemocnice byla Ditě doporučena psychologická léčba. Od té doby se o svém stavu radí s doktory, snaží se zhubnout pomocí jednoduché diety a cvičení, a i když je to pro ni náročné, s pomocí psychologa se pomalu vrací do normálního života.
Autor: Šárka Cvrkalová
