Samozřejmě, že lidé mívají v životě slabší chvilky a můžou hledat nějaké to povyražení jinde než u sebe doma. Stalo se to i mému dlouholetému kamarádovi. Jak se zachovala jeho žena, když to zjistila, to jsem nečekal.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Známe se už spoustu let
Znaly se už rodiny našich rodičů. A kdysi dávno jsme s Dominikem chodívali jako malí kluci ven. Zůstali jsme kamarádi a dodnes se stýkáme. Hrajeme v jedné hospodské kapele.
Za tu dobu, co Ondru znám, jsem si myslel, že ho mám přečteného od hlavy až k patě. Když jsme ale jednoho večera seděli u mě na chatě na verandě a popíjeli pivo, svěřil se mi s tím, že byl svojí manželce nevěrný s o dvacet let mladší kolegyní.
Byl jsem zaskočený a společně jsme přemýšleli, jak jeho situaci vyřešit. Rozvádět se nechtěl, protože vlastně ani nevěděl, jestli má svoji novou milenku jistou a jestli by s ním chtěla žít. Nebývalo mu než zatloukat.
Svěřil jsem se jenom svojí ženě
Život šel dál a Ondra se svojí manželkou vedli na pohled stále stejný, spokojený život. Jen jeho žena žila stále v nevědomosti a informace, které jsem měl, ve mně hlodaly. Potřeboval jsem to někomu říct.
Samozřejmě mě nenapadlo nic lepšího než se s nevěrou mého kamaráda svěřit svojí ženě. Zapřísáhla se, že to nikomu nepoví, ale na Ondřeje se už dívala jinýma očima.
To, co se stalo, se nesmí nikdo dozvědět
Bylo mi hned jasné, odkud vítr vál, když se všechno dozvěděla Ondrova manželka. Byl jsem tehdy na chatě sám a připravoval dřevo na zimní sezónu. K naší bráně se najednou přiřítilo auto, ze kterého vystoupila Ondrova žena Mirka.
Celá uplakaná mi řekla, že se všechno dozvěděla a že neví, co má dělat. Snažil jsem se ji utišit. Pozval jsem ji dál a otevřel láhev vína, aby tu bolest lépe snášela.
Když jsme dopíjeli třetí lahev, Mirka se na mě podívala těma svýma velkýma hnědýma očima a řekla, že mě chce. Vrhla se na mě a začala mě líbat.
Ten večer jsem ji musel odmítnout. Řekl jsem jí, že z ní mluví alkohol a že si o tom promluvíme ráno. Usnula mi pak v náručí jako malá holka.
Druhý den se mi omlouvala, ale potvrdila, že to, co mi řekla, je pravda a já teď sám přemýšlím, jestli ji sem na chatu příště pozvat znovu. Přeci jen k ní taky něco cítím.
Autor: René Podhrázský
