Drahomířin muž Miloš je elektrikář. Nepracuje pro žádnou firmu, zakázky si shání sám. Jeho ceny nejsou vysoké, ale na to, aby uživil sebe a manželku, která je v invalidním důchodu, to stačí. Tedy stačilo by, pokud by vždy domů přinesl tolik, kolik si skutečně za práci zaslouží.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Nepotřebujeme moc. Děti se od nás dávno odstěhovaly a postarají se o sebe. A já s Milošem všechno máme, takže nám stačí jen něco málo na jídlo, abychom si mohli užívat života v rodinném domě,“ píše Drahomíra.
„I tak si ale člověk chce někdy udělat radost a koupit si něco nového. Navíc jídlo samo o sobě něco stojí, a když se k tomu připočítá ještě pojištění, projetý benzín a poplatky za internet a telefon, vycházíme s penězi tak nějak akorát,“ přiznává.
Nosí domů samé nesmysly
Miloš má každý den v průměru dvě až čtyři zakázky. Když není doma, jezdí po obchodech a nakupuje materiály, které na opravy potřebuje. Obvykle svým zákazníkům předem řekne, kolik bude za práci chtít. Stává se ale, že se pak práce protáhne a částka je ve výsledku jiná.
„Můj muž například řekne zákazníkovi, že práci stihne za hodinu a i s materiálem si nechá zaplatit 2 000 korun. Jenže práce se protáhne na tři hodiny a on už si neumí říct o víc,“ píše Drahomíra.
„Zákazníci se vymlouvají. Někteří tvrdí, že domluva zněla jinak, jiní nemají doma hotovost. Přitom jim ale Miloš vždy řekne předem, že cena není konečná a může se změnit. Když mu pak ale nabídnou místo peněz flašku nebo karton cigaret, bere to bez řečí.“
Často se tak stává, že Miloš přijde domů s penězi, které nepokryjí ani náklady na materiál, který nakoupil. K tomu sice donese alkohol, cigarety, někdy i nějakou elektroniku, ale ve výsledku se to cenově stejně nevyrovná tomu, kolik měl za práci dostat.
„Nevím, zda neumí říci ne, nechce se hádat se zákazníky, bojí se špatných recenzí, nebo zda má opravdu pocit, že flaška alkoholu dokáže všechno napravit,“ píše Drahomíra. „Štve mě to a často se s Milošem hádáme.“
Bojí se vracet se ke starým zákazníkům
Po události, která se stala poměrně nedávno, se Miloš odmítá vracet k lidem, u kterých už někdy pracoval. Tím pádem ale přichází o vzácné zákazníky. U jednoho z nich totiž pracoval na elektřině a místo 3 000 korun domů donesl basu piv a staré reproduktory.
„Tvrdil, že je umístí na zahradu a při grilování budeme mít tu nejlepší hudbu. Později ale zjistil, že reproduktory stejně nefungují. Pohádali jsme se a já mu řekla, aby si příště nechal zaplatit. Když jel ke stejnému zákazníkovi podruhé, trval na tom, že dostane zaplaceno, přestože mu muž opět nabízel naturálie,“ vysvětluje Drahomíra.
„Jelikož byl muž z neúspěšného vyjednávání zklamaný, napsal mému manželovi na internet velmi špatnou recenzi, ve které označil jeho práci za drahou a nekvalitní. Několik dalších podobně zklamaných zákazníků se přidalo.
Můj muž nic nenese hůř než nespokojeného zákazníka,“ vysvětluje. „Rozhodl se proto, že k těm, u kterých už byl a byli s ním spokojeni, raději znovu jezdit nebude, aby se jejich názor nezměnil. Kvůli tomu ale přichází o kšefty,“ vysvětluje Drahomíra.
„Jeho neschopnost smlouvat a snaha se všem zavděčit, ale nenechat si pořádně zaplatit, stojí naši rodinu hodně. Netvrdím, že musí být hamižný, ale pracovat za pár piv přece není úplně v pořádku,“ píše závěrem.
Autor: Šárka Cvrkalová
