Velmi záleží na tom, jaké jméno si uděláte hned při nástupu do zaměstnání, pak se to s vámi táhne celou dobu. To byl naneštěstí i můj případ. Nevěděl jsem, jak z toho ven, ale po nástupu nové ředitelky přišla i nová šance.
Ze začátku jsem se neukázal v moc dobrém světle
Nastoupil jsem jako účetní do jedné firmy, kde zpracováváme podklady pro velké společnosti. Já jsem vlastně tak úplně účetní nebyl, ale už mě nebavilo neustálé kolečko prací, kterými jsem za svůj život prošel. Mám sice vystudovanou střední ekonomickou školu, ale do třiceti let jsem se spíše protloukal různými pracemi. Nikde se mi moc nedařilo. A když jsem jednou skončil opět na úřadu práce, nabídli mi rekvalifikační kurz na účetního.
Připadalo mi to jako fajn nápad. Kurz proběhl bez problémů, všemu jsem rozuměl. To jsem si ale jenom myslel, protože samotná praxe je úplně něco jiného. Po nástupu do zaměstnání, které jsem měl už po dobu kurzu jisté, mi realita vyrazila dech. Zjistil jsem, že spoustu věcí nás na kurzu vůbec neučili, a byl jsem nucen se na spoustu věcí ptát kolegů. Docela si ze mě utahovali, že jsem ta „rychlokvaška“, která nic neumí.
Všechno jsem se naučil, jenže mě stejně neuznávali
V zaměstnání mi nebylo vůbec dobře. Postupem času jsem se sice všechno naučil. Byl jsem už samostatný a řekl bych, že jsem toho věděl i více než většina kolegů. Jenže oni mě měli pořád za toho nesamostatného podřadného kolegu, který jim nesahá ani po kotníky. Docela jsem se nakopnul a řekl si, že všem jednou ukážu, co ve mně je. Musel jsem čekat na svoji příležitost asi ještě dva roky.
S novou ředitelkou přišla nová šance
Jednou na poradě nám náš ředitel oznámil, že se s firmou dohodl na ukončení spolupráce a že na postu ředitele od dalšího měsíce končí. Nastal zmatek. Kolegové všechno řešili, ale mně se v hlavě spřádaly plány na to, abych se konečně ukázal, až nastoupí nový šéf. Tak se taky stalo, byla to dokonce žena. Nová ředitelka. To byla moje šance, které jsem se také chytil.
Brzy jsem se s ní seznámil, vypracovával pro ni různé projekty navíc, nad rámec pracovních povinností. Začali jsme společně chodit na kávu. Zkrátka se z nás stali i přátelé. Myslím, že jsem tím kolegům docela vytřel zrak. Hlavně, když po třech měsících zjistili, že budu povýšen na vedoucího celé kanceláře.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: René Podhrázský
