Pro změnu svého rozhodnutí si Dušan vybral ten nejméně vhodný okamžik. Stál totiž zrovna u oltáře a čekal na ženu, kterou si měl o pár minut později vzít a strávit s ní zbytek života. Když ji však uviděl kráčet v bílých šatech, něco se v něm zlomilo.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Když jsem Jitku žádal o ruku, byl jsem přesvědčený, že dělám správně. Až do svatebního dne jsem si byl jistý, že s ní chci zestárnout. Pak se ale něco změnilo…
Jednou už jsem ženatý byl
O ruku jsem již jednou žádal. Konkrétně před dvaceti lety, kdy jsem si chtěl vzít svoji dětskou lásku. Manželství nám vydrželo deset let. Protože jsem jí nemohl dát děti, nakonec utekla za jiným.
Od té doby jsem se tak velkého závazku bál. Měl jsem sice několik žen, s některými to dokonce vypadalo vážně, ale já měl v sobě jakýsi blok.
Byl jsem přesvědčený, že Jitka je ta pravá
Před třemi lety jsem poznal Jitku. Učarovala mi na první pohled. V té době jsem si zrovna lízal rány po rozchodu s tehdejší partnerkou, u které jsem odhalil nevěru.
Jitka mi byla oporou. Díky ní se celý svět rázem zdál veselejší. Zamiloval jsem se a byl rád, že Jitka moje city opětuje a vnímá to stejně.
Myslel jsem si, že jednám správně
I tentokrát jsem se velkého závazku obával. Jitka na mě netlačila, ale mně najednou došlo, že chci po jejím boku zestárnout. Proto jsem ji požádal o ruku.
Celou tu dobu jsem si myslel, že jednám správně. Jitka byla šťastná a já díky ní zrovna tak. Svatba se plánovala a mně najednou nevadilo, že se opět ženu do něčeho, čemu jsem se roky statečně vyhýbal.
Když jsem ji viděl kráčet v bílých šatech, dostal jsem strach
A bylo to tady. Den, kdy jsem se měl znovu oženit. Od rána jsem byl nervózní, ale přisuzoval jsem to tíze okamžiku. Přeci jen svatba je velká věc a velký závazek.
Najednou jsem se ocitl před oltářem, kde jsem čekal na ženu, kterou jsem si měl vzít. Když se objevila v bílých šatech, byla opravdu nádherná. Pak se ve mně cosi zlomilo a já dostal strach. Přerušil jsem obřad a utekl.
Měli mi to za zlé a já se jim nedivím
Zpátky do obřadní síně už jsem se nevrátil. Ujel jsem autem za město, kde jsem zastavil a přemýšlel, co jsem to sakra právě udělal. Utekl jsem ze své vlastní svatby a nechal tam ženu, kterou jsem miloval, hloupě stát před zraky všech.
Nevím, co přesně se ve mně zlomilo, ale já dostal strach. Vrátily se mi vzpomínky na první manželství i obavy ze závazků. Měli mi to za zlé a já se jim ani trochu nedivím.
Jitka mě nechce vidět. Všechno jsem zpackal
Jitka prohlásila, že mě už nikdy nechce vidět. Během těch pár dní, co jsem se schovával v hotelu, si sbalila všechny své věci a zmizela mi ze života. Po mně žádala totéž.
Zpackal jsem to na celé čáře. Kamarádi ze mě mají legraci. Rodiče mi vyčítají ostudu. Žena, kterou stále miluji, mě nechce vidět. Třešničkou na dortu jsou faktury, které musím zaplatit. Své rozhodnutí ale zpátky vzít nemohu. A upřímně? Nejsem si jistý, jestli vůbec chci.
Autor: Natálie Kabourková
