Ztráta rodinného příslušníka je vždy velký zásah do života všech, kterým byl daný člověk blízký. Podobnou nepříjemnou situací si prošel i náš čtenář Emil a společně s ním i jeho rodina. Opustil je totiž Emilův tatínek, milující dědeček, a dokonce i pradědeček.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Emilův tatínek už měl svá léta a na jeho odchod se rodina již nějakou dobu připravovala. Po smrti bylo potřeba vyřešit mnoho věcí, jako například dědictví. Nebylo tajemství, že měl nebožtík ve svém vlastnictví hned dva byty, které nyní měly někomu připadnout.
Naše rodina nebyla zrovna ukázková
Pokud jde o rodinné vztahy, Emil se netají tím, že jeho rodina měla k ideálu daleko. Po smrti jeho maminky se s bratrem přestali vzájemně navštěvovat a kontakt mezi sebou udržovali jen kvůli otci.
„Už jako děti jsme se moc nemuseli,“ vzpomíná Emil. „Byl jsem starší a často jsem měl pocit, že rodiče dávají mladšímu bratrovi přednost. Také byly chvíle, kdy jsem za některý z jeho malérů pykal já. To mi teprve přišlo nefér,“ svěřuje se.
Oba jsme věděli, jak to bude
„Tátovi bohužel přibývala léta, ostatně jako nám všem, a my jsme se postupně připravovali na to, že den jeho odchodu může přijít opravdu kdykoli,“ pokračuje Emil.
Napsal nám také o tom, že on i jeho bratr dobře věděli, že jakmile nebude na světě ani táta, už se spolu nebudou bavit vůbec. Jejich životy šly úplně jiným směrem a sourozenci neměli potřebu se vídat.
Neunesl, že jsem jednou dostal přednost
Po smrti Emilova tatínka došla řada i na čtení závěti. Toho se účastnil jak Emil a jeho žena, tak i jeho bratr Mojmír s manželkou.
„Snažil jsem se tvářit, že je mi to jedno,“ dozvídáme se od Emila. „Seděli jsme v jedné místnosti a předstírali, že tam ten druhý není. Až takové to mezi námi bylo,“ vysvětluje.
Během čtení závěti padlo, že větší z bytů dostane Emil a ten menší, pouze garsonku, získá mladší ze sourozenců. To ale Emilův bratr Mojmír odmítal přijmout a mezi rodinami se strhla hádka.
Taškařice a hrozná ostuda
Bratři se do sebe pustili nejdříve slovně, pak Mojmír situaci nezvládl a začal do Emila strkat. Všemu přihlížel vyděšený advokát a mezi dva peroucí se bratry se snažily zasáhnout jak jejich manželky, tak i notář, který byl přítomen.
„V jednu chvíli se to semlelo tak, že se bratr ohnal a srazil moji ženu k zemi,“ píše Emil. „Dopadla nešťastně krkem a zády na hranu stolu a zůstala ležet na zemi. Pak to šlo ráz na ráz,“ svěřuje se.
Pro manželku přijela sanitka a lékař v nemocnici vyřkl hroznou zprávu – pádem na ostrou hranu došlo k poškození míchy. Dokonce hrozilo, že Emilova žena nebude chodit.
„Mělo jít o banalitu, čtení závěti, a zvrtlo se to tak, že jsme si uřízli hroznou ostudu, a ještě moje žena musela bojovat o to, aby vůbec mohla chodit. Stydím se,“ přiznává.
Autor: Natálie Kabourková
