Pan Erik a jeho žena bydlí v panelovém domě na malém městě. Asi jako každého se i jich dotkla nařízení vlády, kvůli kterým se nám všem v posledních týdnech život tak trochu změnil. Zatímco pan Erik s manželkou svědomitě dodržují vše, co vláda občanům nařídila, jejich mladí sousedé si s nařízením nedělají kdovíjak těžkou hlavu.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Obdrželi jsme od pana Erika e-mail, ve kterém si postěžoval na mladé sousedy. K nim do paneláku se nastěhovali teprve před půlrokem a až do této chvíle s nimi nebyl problém. Nyní ale Erika trápí jedna věc, která mu noc co noc nedá klidně spát.
Jsou to mladí lidé, to jim ale nedává možnost, aby porušovali pravidla
„Před necelým rokem se hned vedle nás uvolnil třípokojový byt, do kterého se zanedlouho poté nastěhovali dva mladí lidé,“ zaznívá hned v úvodu Erikova e-mailu. „S manželkou jsme odhadovali, že jim může být něco kolem 25,“ píše Erik. „Od první chvíle jsem se bál, že s nimi budou potíže,“ svěřuje se, „měl jsem strach, aby nedělali moc velký kravál.“
Erik a jeho žena se obávali zbytečně. Jejich noví sousedé sice byli podstatně mladší, nicméně nenarušili klidný život, na který byli manželé zvyklí.
Sousedé nerespektují nařízení
Není to tak dávno, co vláda zakázala, aby se shromažďovaly skupinky lidí. Toto opatření způsobené koronavirem se v průběhu několika dalších dní ještě upravovalo. Každopádně jedno bylo jisté: člověk by se měl ve svém vlastním zájmu vyvarovat většího shromáždění lidí.
„My s manželkou máme z toho viru, který teď poletuje všude kolem, obrovský strach,“ svěřuje se otevřeně pan Erik. „Proto jsme zakázali, aby k nám jezdila rodina, respektovali jsme, co nařídila vláda,“ pokračuje. „Ale vadí nám, že naši noví sousedé nic z toho nerespektují,“ stěžuje si, „nařízení, nenařízení, pořádají u sebe doma divoké mejdany, na kterých se vždy sejde hromada lidí.“
Máme s manželkou strach, že nás nakazí
„Každý večer se to u nás v paneláku hemží lidmi,“ vysvětluje pan Erik, jak pravidelné akce u jejich sousedů probíhají. „Jim je snad úplně jedno, že přesně tohle nám vláda zakázala,“ naříká. „Jak mohou vědět, jestli náhodou někdo z jejich kamarádů, které si tak vesele zvou k sobě do bytu, náhodou nemá ten virus v sobě a nenakazí je? Máme s manželkou strach, že nás nakazí. Vždyť bydlíme ve stejném patře!“
Z e-mailu pana Erika se v jeho závěru ještě dozvídáme, že na nezodpovědné sousedy opakovaně volal policii. Ta skutečně přijela a sousedy i s jejich kamarády napomenula, situace se ale opakuje. Pan Erik si zoufá a neví si rady. S manželkou se snaží sousedům vyhýbat a doufají, že se nenakazí.
Autor: Nikol Kolomazníková
