Od první chvíle jsme si nemohli přijít na jméno. Dívala se na mě spatra a považovala mě za obyčejný póvl. Já ji naopak vnímal jako snobskou paničku rozmazlenou penězi. Ani jednoho by nás ani ve snu nenapadlo, že se do sebe i přes natolik rozdílné povahy nakonec se zamilujeme.
Pracoval jsem jako správce jednoho činžovního domu. Uvolnil se nám byt, o který projevila zájem jistá paní Lucie. Už po telefonu, díky kterému jsem se s ní domluvil na termínu prohlídky daného bytu, mi byla nesympatická a podle hlasu mi připadala namyšlená. Svůj prvotní názor jsem nezměnil ani v okamžiku, kdy jsme se poprvé potkali.
Dávala mi najevo, že je oproti mně něco víc
Byla středa odpoledne a já byl s danou paní domluvený, že ve tři hodiny přijde na prohlídku volného bytu, o který projevila zájem. Měl jsem toho dne ještě docela dost práce, proto mě naštvalo, když se neukázala ani o hodinu později. Snažil jsem se jí dovolat, ale opakovaně mi telefon vypínala. Už jsem chtěl naštvaně odejít, když v tom se přiřítila a tvářila se rozzlobeně.
Než jsem stačil cokoliv říct, seřvala mě na dvě doby, co se jí opovažuji vůbec tolikrát volat. Údajně měla důležité jednání a já ji opakovaně otravoval. Na to jsem opáčil, že tu měla být už před hodinou a půl, a že to nejsem já, kdo by si měl sypat popel na hlavu. Z mých slov si ale nic nedělala, dala mi jasně najevo, že je oproti mně něco víc a že je v pořádku, že mě nechala tak dlouho čekat.
Neměli jsme pro sebe dobrého slova
Lucie si volný byt pronajala, což znamenalo, že jsme se v činžovním domě potkávali pravidelně. Kdykoli jsme ale na sebe narazili, nevěnovali jsme si jediný pohled, natož pozdrav. Ona pro mě byla namyšlená panička, která se neumí chovat, ona mě zase vnímala jako naprostého chudáka a něco, co jí nesahá ani po kotníky.
V domě jsme se ale potkávali stále častěji. Když mi jednoho dne zavolala, že se jí ucpal odpad v koupelně, neměl jsem sebemenší chuť k ní do bytu jít a jakkoli jí pomáhat. Byla to ale moje povinnost, proto jsem otráveně zazvonil u jejích dveří a nestačil se divit, otevřela mi v obyčejných teplácích a vytahaném tričku, nenamalovaná a rozcuchaná. Vůbec to nebyla ta povrchní dámička, jak jsem ji celou dobu vnímal. Během toho, co jsem jí opravoval ucpaný odpad, jsme si dokonce velmi příjemně popovídali.
Když mě následující den za odměnu pozvala k sobě na kafe, nebránil jsem se. Od té chvíle jsem ji začal vnímat úplně jinak a postupně na ni měnil názor.
Zpočátku jsme se nesnášeli, nyní se milujeme
U Lucie v bytě jsem byl najednou mnohem častěji, než bylo potřeba. Tuhle měla problém s odpadem, jindy ji zlobilo topení, vždycky si našla něco, kvůli čemu jsem k ní musel jakožto správce přijít. Postupně jsme k sobě měli stále blíž a blíž, až to jednoho večera vyvrcholilo a já v jejím bytě strávil noc. Už jsem ji neviděl jako tu namyšlenou dámičku, která pro obyčejné lidi neměla dobrého slova. Změnil jsem na ni názor a bylo to vzájemné, i ona se přiznala, že se ve mně spletla.
Zpočátku jsme se nesnášeli a nemohli jsme si přijít na jméno. Nyní se milujeme a v současné chvíli uvažujeme o společném bydlení.
Autor: Nikol Kolomazníková
