Užíval jsem si mládí plnými doušky. Moji rodiče mě štědře sponzorovali a vytáhli z kdejaké bryndy. Nenapadlo by mě, že tohle jednou skončí a já se budu muset postavit na vlastní nohy.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Můj život byl jak jízda na horské dráze
Nikdy jsem nebyl žádný svatoušek. Ze střední školy mě málem vyhodili, protože jsem tam skoro nechodil. Raději jsem si užíval s kamarády akce a dobré drinky.
Naštěstí mi to všechno procházelo, protože moji rodiče jsou vlivní a vždycky mě dokázali ze všeho vysekat. Měl jsem se dobře. Už při škole mi zaplatili nájem ve městě, kde jsem studoval, abych mohl bydlet sám.
Byli štědří, i co se týká kapesného. Nechtěli, aby jejich syn trčel někde za pokladnou na brigádě. Nechápal jsem svoje vrstevníky, kteří obraceli každou korunu.
Díky svému bytu jsem mohl pořádat párty u sebe a holky na to taky letěly. Skoro každý týden jsem tam měl jinou, a když mě už nebavila, nebyl problém sehnat někoho jiného.
Způsobil to jejich rozvod
Naštěstí jsem školu dokončil a hodně mě potěšilo, když mi otec řekl, že mi bude dávat peníze z pronájmu jednoho svého bytového domu. Už jsem to viděl tak, že nebudu muset dělat nikdy nic.
Každý měsíc mi chodila od otce spousta peněz. Nenapadlo mě, jak se může všechno změnit. Když mi rodiče oznamovali, že se budou rozvádět, netušil jsem, jak moc se mě to dotkne.
V rámci majetkového vyrovnání nechal otec celý dům mojí matce a ta už mi žádné peníze z nájmů posílat nechtěla. Milostivě mě alespoň v jednom z bytů nechala bydlet. Kdyby za něj chtěla ještě platit, to už by od ní byl vrchol.
Nevím, kam se bude můj směr dál ubírat
Jsem teď v koncích, protože úspory mi žádné nezbyly a do práce jít nechci. Nic jiného mi ale asi nezbude. Když jsem na matku zatlačil, slíbila mi, že přeci jen mi nějaké peníze dávat bude, ale dodala, že bych konečně měl něco začít dělat.
Od otce už jsem se taky žádné další podpory nedočkal. Ten mi jenom řekl, že jestli chci, můžu dělat manažera v jeho firmě a bude mi dávat normální výplatu. Moc se mi tam nechce, protože mě tam všichni znají, ví, že jsem syn majitele, a každý mě tam nesnáší.
Autor: René Podhrázský
