Stydím se sám za sebe a mám pocit, že jsem jako chlap selhal na plné čáře. Odmalička jsem byl vedený k tomu, že úkolem muže od rodiny je se o rodinu postarat. Zajistit ji finančně, dát jí pocit bezpečí. O tohle všechno jsem se snažil, a přesto mi to nevyšlo.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Začalo to tím, že jsem v práci dostal výpověď. Nepočítal jsem s tím a hodně mě to zasáhlo. Zejména proto, že moje žena je na rodičovské dovolené a je závislá na mém platu. Ztráta práce byl ale teprve začátek té šílené jízdy.
Závisela na mně celá rodina
Moje žena je na rodičovské dovolené s druhým dítětem, pátým rokem je tak rodina závislá především na mých příjmech. Dokud jsem měl práci, nějak jsme dokázali vyžít. Nebylo to sice na rozdávání a dovolené několikrát do roka, ale neměli jsme finanční tíseň.
Když mi proto vedoucí podal do rukou výpověď, hodně to se mnou otřáslo. Nečekal jsem to. Důvodem bylo snižování stavů.
Manželka všechno viděla pozitivně
Moje žena je odjakživa pozitivně naladěná, proto i na mojí výpovědi hledala něco dobrého. Přesvědčovala mě, že si jistě najdu něco lepšího. Neměl jsem podle ní věšet hlavu.
Snažil jsem se práci hledat aktivně, ale upřímně – když jsem se vrátil domů ze třetího pohovoru, kde mi sice slíbili, že se ozvou, ale všichni víme, že tohle je jen slušný způsob, jak pohovor ukončit a neříct vám narovinu, že nemáte šanci, přestal jsem jejímu pozitivnímu pohledu na věc důvěřovat. Naopak. Začal jsem propadat depresi.
Nejsem na sebe pyšný, že jsem situaci neunesl
Jednoho večera jsem se cítil tak pod psa, že jsem se opil. Najednou, když jsem měl v sobě asi osmé pivo, mi situace nepřišla tak černá. Dokonce jsem se zasmál.
Druhý den přišla kocovina a mě nenapadlo nic lepšího než se opít znovu. Díky alkoholu jsem měl pocit, že nejsem tak hrozný člověk. I když jsem jím byl, jen jsem si to odmítal přiznat. Nejsem na sebe pyšný, že jsem to neustál.
Dělám něco, za co se jako chlap hrozně stydím
Manželce se samozřejmě nelíbilo, že popíjím a práci si nehledám. Úspory, které jsme měli, i když jich nebylo hodně, byly rychle pryč. Peněz se nedostávalo a já nebyl schopný se vzpamatovat. Dopadlo to tak, že si moje žena našla práci na půl úvazku. Jinak bychom byli úplně na mizině.
Sáhl jsem si na dno, a to dokonce až takové, že jsem začal své ženě dělat něco, za co se hrozně stydím. Nejsem chlap. Jsem zavrženíhodná nula, která se na sebe nemůže podívat do zrcadla. Bylo by mi špatně z toho, co bych viděl.
Neexistuje omluva pro moje chování. Kradu své ženě peníze, které jí chodí z rodičovské. Beru si je, abych měl na alkohol, který mi ona odmítá kupovat. Jsem hrozný člověk. Stydím se za to, co dělám, ale neumím si pomoci.
Autor: Nikol Kolomazníková
