„Po sedmi letech jsem se rozešel se svojí přítelkyní. Už dlouho nám to neklapalo a oba dva jsme se jen trápili. Hádky u nás byly poslední dva roky na denním pořádku a nešlo to už vydržet,“ sdělil nám Filip s tím, že poslední kapkou byla další zbytečná hádka o tom, že se nevrací včas z práce domů.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Konečně jsem chtěl začít nový život
Filipova přítelkyně byla hodně žárlivá a to se zkrátka ve vztahu nevyplácí. Kde není důvěra, nemůže vztah fungovat. „Měl jsem Petru hodně rád, ale bylo toho na mě moc, potřeboval jsem začít úplně od začátku,“ uvedl.
Byl rozhodnutý, že chce zmizet daleko od všeho starého a začít znovu. Petře nechal skoro všechny věci a odstěhoval se do jiného města asi osmdesát kilometrů daleko.
Chvilku to trvalo, ale dostal jsem se z toho
„Přestěhoval jsem se do města, kde žije jeden můj dobrý kamarád a bývalý spolužák z vysoké školy.“
Filipův kamarád na tom byl podobně, mohli se tedy vzájemně podporovat. Začali navštěvovat večírky a bary, kde si užívali svého staromládeneckého života.
„Po čase jsem už na Petru nemyslel a užíval jsem si zájmu jiných žen. To byste nevěřili, co dokáže udělat s holkou pár kvalitních panáků,“ smál se.
Myslel jsem si, že mi patří svět
Filip si pořídil malý byt, který mu stačil. Bydlel sám, jen občas k němu přišla nějaká dámská návštěva. Asi po měsíci si všiml, že v protějším domě bydlí žena, která se skoro každý večer ve stejný čas převléká do noční košilky.
„Já jsem vlastně ani nechtěl být nenápadný, možná ze začátku jsem dělal, že si ničeho nevšímám, jenže ona si mě všimla a připadalo mi, že svůj večerní rituál někdy právě kvůli mně protahuje.
Bylo to vzrušující. Po pár dnech jsme si i zamávali,“ uvedl Filip s tím, že i on sám se začal promenádovat před oknem bez trička.
Netrvalo dlouho a přál si posunout tento „okenní vztah“ na další úroveň. „Věděl jsem, že sousedka chodí ráno ve stejný čas do práce, tak jsem na ni zkrátka jednou počkal. Slovo dalo slovo a brzo jsme se už scházeli i naživo. Jednou já u ní, jednou ona u mě.“
Filip sice věděl, že má jeho sousedka manžela, ale nikdy ho neviděl v okně. Kdyby ho viděl, možná by si celou věc rozmyslel.
Místo hřejivého objetí hořký náraz
„Tohle už nechci nikdy zažít. Bylo to jako v těch filmech. Myslel jsem si, že se to ve skutečnosti nestává, ale stalo se. Jeden večer, když jsem byl zrovna naproti a dávali jsme si sklenku dobrého vína, se její manžel vrátil domů dřív.“
Filip se nám dále svěřil, že manžel jeho sousedky byl o dost větší než on. „Jsem rád, že nás načapal jen u vína a svíček, protože jinak už bych tady možná nebyl.
Takhle jsem skončil jen s natrženým rtem, pohmožděnou rukou a hlava mě bolela týden,“ uzavřel Filip vyprávění s tím, že příště si rozmyslí, jestli si bude hrát s ohněm.
Autor: René Podhrázský
