Přestože náš čtenář nepatří k podezřívavým mužům, náhoda tomu chtěla, aby zjistil, že ve skutečnosti žije jeho manželka dvojí život. Měli byste pochopení pro její tajná setkání?
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Nikdy jsem ji z ničeho nepodezíral
„Byl jsem vychováván k čestnosti a nikdy mě nenapadlo svoji ženu podezírat z nějakých nekalostí. Přátelé mi někdy dokonce říkají, že jsem až naivně důvěřivý,“ popisuje Filip svůj charakter s tím, že by ho nenapadlo aktivně hledat záminky pro nějaké žárlivé scény nebo zbytečné hádky.
Monika na svého muže také nikdy nepůsobila tak, že by měl mít důvod ji z něčeho podezřívat. Netrávili spolu sice každou chviličku svých životů a jeden na druhém nijak neviseli, ale se vzájemnou důvěrou pro ně byl jejich společný život mnohem otevřenější než v případě jiných vztahů.
Byla to náhoda, která mě vykolejila
„Moje žena ten den zaspala do práce a ve spěchu si zapomněla do sprchy vzít ručník. Volala na mě, abych jí ho podal. Když jsem otevíral skříň, omylem jsem shodil ze židle její kabelku.
Vypadl z ní diář. Nevěnoval jsem tomu pozornost a položil ho na postel. Když žena odjela do práce, deník tam už zůstal,“ popisuje.
Nebylo to nijak účelové, ale snad ze zvědavosti začal deníkem listovat. To, co v něm viděl, mu vyrazilo dech. „Úplně mě to dostalo do kolen a nevěděl jsem, co si mám myslet,“ přiznává.
V deníku se opakovalo několik jmen a u nich termíny schůzek. Nebyly tam uvedeny podrobnosti ani konkrétní informace. Jen poznámky typu: „Michal – oběd, Lukáš – co po škole, Ondra – bydlení“. Schůzky byly vždycky plánovány na hodinu.
Nechápu, proč ke mně nebyla upřímná
„Byl jsem z toho v rozpacích. Po celou dobu našeho vztahu si maximálně důvěřujeme a teď přišlo tohle. V hlavě se mi začala rojit spousta otázek, na které jsem potřeboval odpovědi. Proč má schůzky s cizími muži? O co tady vlastně jde?“
Jeho žena se k večeru vrátila domů a Filip ji se svým nálezem konfrontoval. Nezbývalo než mu říct celou pravdu. „Monika se mi zadívala do očí a začala brečet.
Říkala mi, jak ji mrzí, že mi to neřekla hned. Prý se bála, že bych pro její činnost neměl pochopení,“ pokračuje se zarmouceným pohledem.
Ten večer si spolu dlouho do noci povídali. Monika mu řekla, že jako mladá dívka žila nějakou dobu v dětském domově a nedávno dostala možnost několikrát týdně pomáhat dětem, které potkal podobný osud. Tak se styděla, že nebyla schopná to svému muži přiznat.
„Chvíli jsem nechápal, proč mi tak důležitou věc neřekla, ale bylo to pro ni hodně traumatizující. Teď už vím, jak se cítila. Tím, že chce pomáhat mladým lidem, kteří musí vyrůstat v dětském domově, u mě stoupla na hodnotě,“ uzavírá.
Autor: René Podhrázský
