Příběh pana Filipa na první pohled připomíná pohádku. Pohádku o bohatém princi, který se několikrát zklamal v ženách, jež lačnily pouze po jeho majetku. Proto ze strachu o své jmění další princezně své bohatství zatajil. Nebyl si totiž jistý, zda vůbec může najít upřímnou lásku, nikoli pouze ženy, které kvůli vidině peněz předstíraly, že jej milují.
Několikrát jsem se v ženách zklamal
Pan Filip hned na začátku svého příběhu zcela upřímně přiznává, že pokud jde o peníze, patří on k těm šťastnějším. Jeho otec před mnoha lety za výhodné ekonomické situace koupil dva hotely, které během let postavil na nohy a vytvořil slušně vydělávající rodinné podnikání. Po jeho odchodu do důchodu převzal starost o hotely jeho jediný syn – Filip.
„Peněz jsem nikdy neměl málo a ženy v mém okolí to o mně moc dobře věděly. Několikrát jsem se v nich zklamal. Hledal jsem lásku, místo toho jsem nacházel jen zlatokopky, které lásku kvůli penězům předstíraly. Po ničem takovém jsem ale netoužil,“ přiznává se Filip.
Líbila se mi, ale bál jsem se, že bude stejná jako ostatní
„Hledali jsme zrovna novou recepční, ta stávající odcházela na mateřskou dovolenou a bylo potřeba ji nahradit. Nechal jsem výběrové řízení na svou personalistku, přesto jsem chtěl vědět, jak si vede s výběrem,“ pokračuje Filip. Právě díky výběrovému řízení na pozici recepční poznal Lucii. „Lucie se mi líbila a ona sama vysílala signály, že ani já jí nejsem úplně lhostejný. Přesto jsem se držel zpátky, protože jsem měl strach, že bude stejná jako ostatní,“ přiznává se Filip.
Zdroj: 123RF.COM
Vymyslel jsem si pohádku
Filip se s Lucií začal scházet. Od začátku si ale vymyslel pohádku. Tvrdil Lucii, že není majitelem společnosti. Majitelem byl jeho otec, on zde pouze pracoval. Zatajil před ní majetek, kterým disponoval. Chtěl tak prověřit její city.
„Věděl jsem, že Lucii lžu, a na jednu stranu mě to trápilo. Na stranu druhou jsem ale jednal s vidinou toho, že alespoň poznám, jak upřímné jsou její city,“ říká Filip. „Proto jsem předstíral, že jsem pouze řadový zaměstnanec s řadovým platem. Nebral jsem ji na luxusní večeře, nezahrnoval jsem ji dárečky ani pozornostmi. Chtěl jsem vědět, jestli stojí o mě, nebo o moje peníze,“ vysvětluje.
Dokázala mi, že jí o peníze nejde
„Chodil jsem s Lucií dva roky a ani jednou jsem jí nedal najevo, že mám více peněz, než kolik ve skutečnosti přiznávám. A ona mi zase ani jednou nedala najevo, že by pro ni byly peníze přednější než já,“ říká.
Po dvou letech požádal Filip Lucii o ruku. Dokázala mu, že ho miluje i bez peněz, kterých měl ve skutečnosti požehnaně. Filip se tak dočkal svého šťastného konce.
Autor: Nikol Kolomazníková
