Filip se naší redakci svěřil se svým příběhem mimo jiné proto, že doufá v odpuštění. Jeho přítelkyně by si podle jeho slov mohla článek přečíst a slitovat se nad ním. Jediné, co Filip potřebuje, je jeden krátký rozhovor.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Anna se s ním ale už déle než měsíc nebaví. Ignoruje jeho telefonáty, odjela ke kamarádce na druhý konec republiky a nechce s ním mít nic společného. Nejhorší na tom je, že Filip netuší, co se vlastně stalo.
Přehnal jsem to s alkoholem, co se dělo potom, to už nevím
„Slavili jsme kamarádovo povýšení v práci. Nikdy jsem příliš nepil, nebyl proto velký problém dostat mě do stavu, ve kterém se jiní nacházejí třeba po dvou flaškách vína. Opravdu jsem toho neměl moc, ale brzy jsem začal mít dobrou náladu,“ vzpomíná Filip.
„Podle kamarádů jsme byli na třech místech. Já si pamatuji první dvě. Třetí bar už mám sotva v mlze, a jak jsem se dostal domů, to opravdu nemám tušení,“ přiznává.
„Ráno jsem se ale probudil se strašným bolením hlavy doma.“
Jenomže když Filip sešel schody do kuchyně, zjistil, že je poledne a že má na stole od své přítelkyně vzkaz. Psala mu, že mu sbalila nejnutnější kufry, až se vrátí z práce, nechce ho prý vidět.
„Samozřejmě jsem čekal, až se vrátí. Ona s tím tak trochu počítala a přivedla si s sebou kolegu.
„Když jsem s ní chtěl mluvit, on vzal moje kufry a začal je nosit na ulici. Dělal jí ochranku a já se chvíli i bál, že dostanu pěstí. Anna na mě nepromluvila ani slovo,“ přibližuje.
Kdybych věděl, co se stalo, možná bych jí to nějak vysvětlil
Filip zkoušel několikrát Anně volat, psal jí SMSky i e-maily, dokonce jí několikrát klepal na dveře. Právě proto se později dočasně odstěhovala za kamarádkou. Jakýkoli kontakt se svým přítelem doteď odmítá.
„Kdybych měl tušení, co jsem jí provedl, možná bych to mohl nějak odčinit. Nedovedu si představit, co se tehdy stalo.“
Chápu, že jsem asi udělal něco neodpustitelného, ale když o tom nebudeme mluvit, nikdy se to nevyřeší,“ říká.
Filip prý doufá, že jeho přítelkyně si článek přečte a třeba se mu pokusí odpustit, nebo s ním alespoň promluví.
I kdyby se měli nakonec rozejít, on by jí rád alespoň vysvětlil, že ať udělal cokoli, nebyl při vědomí a nemyslel to tak.
„Pořád ji miluji. Když se se mnou i po tom všem bude chtít rozejít, pochopím to. Chci jenom šanci. Aničko, prosím, promluvme si a uzavřeme to jako normální lidé,“ dodává závěrem příběhu čtenář.
Autor: Šárka Cvrkalová
