Kdo z nás někdy nezaslechl hádky a rozepře vycházející od sousedů. Tu a tam jsme zkrátka nechtěnými svědky výměny názorů cizích lidí. Podobně na tom byl i Filip a jeho žena. I ti často slýchávali z bytu sousedů hádky.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Tedy alespoň si mysleli, že jde pouze o obyčejné hádky, které jsou mezi manželi přece naprosto běžné. Ve skutečnosti se za zdmi bytu jejich sousedů dělo něco mnohem horšího…
Nechtěli jsme je poslouchat, ale nedalo se to přeslechnout
Naši sousedé jsou oba dva dost temperamentní povahy. Když mezi nimi došlo k hádce, nedalo se to přeslechnout – jsou dost hluční.
Častokrát jsme proto byli s manželkou nechtěnými svědky jejich ostré výměny názorů. Samozřejmě jsme je nechtěli poslouchat, ale zdi mezi našimi byty jsou tenké a jejich hádky hlasité, nedalo se to přeslechnout!
Snažili jsme se nevšímat si toho, co se děje u sousedů v bytě. Pravdou ale bylo, že hádky u nich doma byly na denním pořádku.
Mysleli jsme si, že jde o běžnou výměnu názorů mezi manželi
Kdo z nás se někdy s partnerem nepohádá, že? Ani já s mojí ženou nejsme v tomto svatí a za roky našeho manželství se nejednou stalo, že jsme se pohádali.
Proto jsme si oba dva mysleli, že u sousedů jde zrovna tak o běžné manželské hádky, které tak nějak do společného soužití patří.
Nikterak jsme proto nezasahovali, nemíchali jsme se do cizích věcí. Když jsme sousedy potkali na chodbě, taktně jsme se tvářili, jako že nic.
Byli jsme v šoku. Proč jsme si ničeho nevšimli?!
Stalo se to teprve nedávno a doteď jsem z toho v šoku, stejně tak i moje žena. Byl zrovna víkend a sousedé se opět hádali.
My jsme s manželkou sledovali televizi a u filmu nás rušil hluk vycházející ze sousedního bytu. Sousedé na sebe křičeli, byl slyšet i rámus – pravděpodobně po sobě něčím házeli.
Když někdo začal bušit na dveře, oba dva jsme nadskočili na pohovce. Za dveřmi stála sousedka, která bydlela o patro níže, a celá vyděšená nás prosila, abychom zavolali sanitku. Máchala rukama a za ní na zemi ležela sousedka z bytu odvedle – obličej měla od krve.
Měli jsme výčitky svědomí, že jsme nezasáhli dříve
Co se dělo potom, byl jeden velký zmatek. Na chodbě se seběhlo vícero sousedů, někdo se snažil dostat očividně zmlácenou sousedku na nohy, jiní horečně diskutovali, co že se to vlastně stalo.
Když přijela policie a sanitka, kterou někdo ze sousedů zavolal, přihlíželi jsme tomu všemu jako ve špatném snu. Nebylo pochyb o tom, že soused surově zmlátil svoji ženu a že to nebylo poprvé.
Sousedka skončila v nemocnici, soused ve vazbě. Nakonec se ukázalo, že ji fyzicky týral už nějakou dobu a ona se odvážila promluvit až nyní. S manželkou si dodnes vyčítáme, že jsme si ničeho nevšimli a nezasáhli dříve. Opravdu jsme si mysleli, že jde jen o běžné hádky.
Autor: Nikol Kolomazníková
