Když Filip dostal lépe placenou nabídku, nemuseli ho dlouho přemlouvat, aby na ni kývl a povýšení přijal. Těšil se na lepší platové ohodnocení a lákala ho i vidina větší zodpovědnosti. Zanedlouho ale začal zjišťovat, že sáhnout po lepší nabídce asi nebylo to nejlepší rozhodnutí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Jen co dostudoval, nastoupil do místního podniku, kde pracuje už mnoho let. Několikrát změnil pracovní pozici, ale teprve před třemi lety se dočkal povýšení, na které roky čekal. Netušil však, jak moc mu změní život.
Vždycky jsem věděl, že na to mám
Filip roky pracoval jako dělník ve firmě na výrobu cihel. Po několika letech zodpovědné práce povýšil na seřizovače a tuto pozici vykonával další roky. Měl ale vyšší cíle.
„Z pozice seřizovače je další krůček výš, a to stát se mistrem,“ vysvětluje. „Vždycky jsem věděl, že bych na to měl. Čekal jsem ale na příležitost.“
Práce seřizovače Filipovi přinesla lepší peníze, měl také větší zodpovědnost. Jemu to ale nestačilo, chtěl ještě výš.
Z nabídky povýšení jsem měl radost
„Ve fabrice dělám už roky, tajně jsem doufal, že nabídka povýšení na mistra jednoho dne přijde,“ pokračuje Filip a dodává, že se konečně dočkal.
Z povýšení, se kterým za ním jeho vedoucí přišel, byl nadšený. Nová pozice totiž slibovala především lepší platové ohodnocení.
„Líbila se mi představa, že si vydělám pěkné peníze,“ netají se. „Nemuseli mě přemlouvat, kývl jsem jim na to ještě ten samý den,“ píše.
Kolegové se mi začali vyhýbat
Za ty roky, které Filip ve firmě pracuje, si s kolegy vytvořil přátelské vztahy. Sám napsal, že se scházeli i mimo práci.
„Co jsem povýšil na mistra a z kolegů se stali vlastně mí podřízení, začal jsem si všímat, že se mi vyhýbají,“ uvažuje Filip v e-mailu, který jsme od něho dostali.
„Nechápal jsem to,“ přiznává. „Pořád jsem to byl já, který s nimi roky pracoval na stejných mašinách. Jenže najednou už mě nezvali, když si šli po práci někam sednout.“
Prý jsem se změnil
„Vidím na ostatních, že se v mé přítomnosti necítí dobře,“ zoufá si Filip. „Jeden z kolegů mi dokonce řekl, že mě povýšení změnilo. Že už to nejsem já,“ vysvětluje.
Filipa trápí, že mají jeho podřízení – vlastně bývalí kolegové – pocit, že mu vyšší pozice a peníze vlezly do hlavy. Sám si neuvědomuje, že by se choval jinak.
„Nemyslím si, že jsem se změnil, ale možná tomu tak je,“ uvažuje. „Přišel jsem o dobré kamarády, kteří se se mnou již nechtějí vídat. Myslel jsem si, že mi povýšení zlepší život, že se budu mít lépe,“ píše, „ale nyní už vím, že jsem tu nabídku měl nechat plavat.“
Autor: Nikol Kolomazníková
