Na tuhle noc Filip jen tak nezapomene. Z baru doprovodil sympatickou Květu k ní do bytu, kde plánovali strávit společnou noc. Sliboval si od toho mnohé, ženu neměl už dlouho.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Po rozchodu s nyní již bývalou partnerkou Miladou byl Filip dva roky sám. Od té doby neměl ženu a sám sobě přiznal, že už mu blízkost opačného pohlaví chybí.
Kamarád mi dodal odvahu
Nikdy jsem nebyl ten typ, který by měl na každém prstu deset ženských. Neumím se moc seznamovat a vždycky spíše čekám, až žena osloví mě.
Právě to byl ten největší problém. Od rozchodu s Miladou před více než třemi lety jsem nebyl schopen dát jiné ženě najevo, že se mi líbí.
Ženská už mi ale chyběla. Jsem přece chlap a mám své potřeby! Kamarád mi dodal odvahu, doprovodil mě do baru a tam mě vyhecoval, abych se už konečně pochlapil a nějakou ženu tam oslovil.
A víte co? Já to udělal! Sice až po třech pivech a dvou panácích tvrdého, ale osmělil jsem se natolik, že jsem pohlednou blondýnku nejen oslovil, ale také pozval na drink. A ona mi nedala košem!
Doprovodil jsem ji domů a těšil se na společnou noc!
Společně jsme došli až ke Květě do bytu. Nebudu lhát, že jsem si představoval ledasco. Dva roky bez ženy na mně byly znát!
Vše se ubíralo tak, jak jsem si plánoval a představoval. Jen co se za námi zavřely dveře od jejího bytu, jsme spěchali do ložnice.
Nemusím vám popisovat, co se odehrálo krátce poté, co naše roztoužená těla dopadla na Květinu postel. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale připomnělo mi to, že mít ženskou je prostě výhra.
Když bylo po všem, Květa mi unaveně pošeptala, že by byla ráda, kdybych zůstal přes noc. Poté usnula. Netušil jsem, že strávit vedle ní noc pro mě bude takové utrpení!
Váhal jsem, zda zůstat, nebo se vypařit
Krev mi proudila tělem díky vzrušení i hladince alkoholu a bylo mi šílené vedro. Do toho ještě to povlečení – kdo sakra v létě povléká do mikroplyše?!
Převaloval jsem se ze strany na stranu, lilo ze mě jako z vola a nemohl jsem usnout. Zkoušel jsem odhodit peřinu, ale i prostěradlo bylo ze stejného materiálu. Hřálo samo o sobě a k tomu byla letní noc. Pořádně horká letní noc!
Několikrát jsem váhal, zda zůstat a trpět až do svítání, nebo zmizet. Květa vedle mě nerušeně spala, tvářila se spokojeně a mně to nedalo. Nemohl jsem odejít.
Vydržel jsem až do rána, lépe řečeno – protrpěl jsem to až do rána. Jsem si jistý, že ani vám by nebylo příjemné spát v létě v tak šíleném materiálu. K něčemu to ale bylo, s Květou jsme to dali dohromady.
Autor: Natálie Kabourková
