Ačkoli jsem na lásku na první pohled nikdy nevěřil a vždycky si myslel, že něco takového se děje pouze v knihách nebo přeslazených filmech, díky Haně jsem pochopil, že láska na první pohled skutečně existuje. I mně stačil jediný pohled k tomu, abych se do ní zbláznil.
Ani mě nezaregistrovala
Hana pracovala jako pokladní v jednom místním obchodě. Zatímco já jsem si jí toho osudného dne všiml prakticky okamžitě, ona mě vůbec nezaregistrovala. Pro ni jsem byl jen jeden z desítek zákazníků, kteří si přišli nakoupit.
Já měl její obraz od toho okamžiku neustále před očima. Viděl jsem její krásné dlouhé vlasy, viděl jsem hluboké modré oči, viděl jsem tetování na krku. Zamiloval jsem se do úplně cizí dívky, byť to bylo sebebláznivější. Prostě se to stalo.
Chodil jsem tam každý den
Od toho dne jsem do toho obchodu chodil každý den. Chtěl jsem ji vidět, ačkoli ne vždy jsem měl jistotu, že zrovna bude mít službu, nebo že zrovna v ten okamžik bude sedět na kase. Přesto jsem pravidelně do obchodu chodil a pokaždé si něco koupil jen proto, abych mohl jít k ní na kasu. A pokud jsem ji v obchodě nezastihl ráno, nedělalo mi problém vrátit se odpoledne a zkusit štěstí znovu.
Zdroj: 123RF.COM
Konečně si mě všimla
Návštěvy v obchodě mě vyšly draho. Po několika týdnech ale přinesly kýžené ovoce! Hana si mě konečně všimla. Když mě viděla, krásně se na mě usmívala. To pro mě bylo jasné znamení, že mám vytrvat. Přesto jsem v sobě nedokázal najít dostatek odvahy, abych ji pozval na rande. Proto jsem nadále chodil nakupovat, ačkoli moje peněženka plakala a věci už jsem doma pomalu ani neměl kam dávat.
Když totiž každý den jdete do obchodu a pokaždé si musíte něco koupit, začne se vám doma hromadit jídlo a zásoby máte minimálně na čtvrt roku dopředu.
Komedie před zákazníky
Zdroj: 123RF.COM
Moje úspory se otřásaly v základech a snižující se částka na bankovním kontě mi dávala jasně najevo, že je načase začít jednat. Proto jsem jednoho odpoledne posbíral veškerou odvahu, která se ve mně nacházela, a řekl si, že zrovna toto je ten den, kdy tu krásnou pokladní pozvu na rande.
Šel jsem ke kase jako obvykle, celou dobu jsem z ní nespouštěl oči. Pozdravila mě, usmála se a namarkovala zboží. Já se nezmohl na jediné slovo, byť jsem tolik chtěl! Zaplatil jsem a měl se k odchodu, zatímco jsem sám sobě v duchu nadával, že jsem neschopné jelito. Už jsem odcházel od pokladny, když v tom se mé kroky otočily zpátky a já se vyslovil. Konečně jsem ji pozval na rande k úsměvům i nadšenému pískání dalších zákazníků, kterým jsem svou nervozitou předvedl pěknou komedii.
Měl jsem se rozhoupat dříve
Hana mi na naší třetí schůzce prozradila, že si mě všimla už mnohem dříve a čekala, jestli se k něčemu odhodlám. Kdybych v sobě našel odvahu dříve, nemuselo mě její namlouvání ve finále stát takový majlant.
František, Karviná
Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna
Autor: Nikol Kolomazníková
Názor odborníka
Najít v sobě odvahu pozvat dívku, která se vám líbí, na rande, může být dosti krkolomná situace. Člověk je zaplaven emocemi, nechce to pokazit, bojí se odmítnutí, hledá nejlepší možný způsob, jak ji oslovit, je plný pochyb, a tak působí mnohem nejistěji a těžkopádněji, než kdyby dokázal být v klidu.
Je dobře, že se nakonec František odhodlal. Avšak nebýt finančního vytížení, které ho zahnalo do kouta a zároveň popostrčilo vpřed, je možné, že by se neodhodlal nikdy. Je to pochopitelné, člověk nechce ztratit možnost potenciální partnerky. Pokud se ovšem neodhodlá včas, je dost dobře možné, že kolem přijde někdo jiný, kdo odhodlaný je, a vyfoukne mu dívku před nosem.
Dokud člověk nezariskuje a nezkusí to, nikdy se nedozví, na čem vlastně je. Třeba má dívka přítele, nemá o něj zájem, změní brzy zaměstnání nebo se za týden stěhuje do jiné země a už ji nikdy neuvidí. A třeba řekne jednoduše ne, nebo ano! Každopádně se poté bude člověk moci posunout v životě dál, ať už bude odpověď jakákoliv.
