S Ondrou se František neviděl snad celé věky. Byli tehdy nejlepší kamarádi na základní škole. František šel studovat průmyslovku a Ondra lesnickou školu do vzdáleného města. Po letech se měl ale uskutečnit jejich dávný plán.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Bylo nám líto, že nemůžeme studovat spolu
„Z deváté třídy jsme šli každý studovat jinam. Chtěl jsem jít s Ondrou na lesárnu, ale můj otec byl toho názoru, že bych si nějakým šlapáním po lese sotva něco vydělal.
Poslal mě tedy na průmyslovku, kterou jsem sice dokončil, ale svému oboru jsem se nikdy nevěnoval,“ sdělil s úšklebkem.
Tehdy se dva mladí hoši dohodli, že až Ondra dostuduje, vezme ho s sebou na lov a ukáže mu, co vlastně práce myslivce obnáší. Naneštěstí se od té chvíle dlouho neviděli.
„Postupem času jsem si na svého kamaráda z dětství už skoro ani nevzpomněl. Přeci jen povinnosti a rodinný život tomu moc nepřály.“
Byl jsem překvapením bez sebe
František si později založil profil na sociální síti. Asi po roce dostal žádost o přátelství od svého dávného kamaráda.
„Rozhodně mě to překvapilo a potěšilo. Hned jsem si prohlédl jeho fotky. I po letech bych ho poznal,“ dodal s tím, že hned také poděkoval svojí ženě za to, že ho donutila si profil založit.
Ondra nebydlel příliš daleko. Domluvili se tedy, že si splní svoji dávnou dohodu a zajdou na lov kance.
Lov byl více než úspěšný
„Doma jsem nic vhodného neměl, tak mi Ondra půjčil maskáče a starý vaťák, aby mi na posedu nebyla zima. To jsem ještě netušil, jak nám nakonec bude horko.“
Čas běžel, pánové si vyprávěli o svých rodinách, zážitcích a kanci pořád nepřicházeli. Místo toho ale po čase vypozorovali, jak se blíží něco jiného.
„V dálce jsme uviděli, jak k nám přichází nějaký zamilovaný páreček. Nejdřív jsme tomu nepřikládali žádnou důležitost, ale po chvilce se jejich držení za ruce proměnilo v něco mnohem divočejšího. To byla jízda. S Ondrou jsme se začali přetahovat o dalekohled, protože takovou akci jen tak naživo nevidíte,“ směje se.
Nakonec to dopadlo tak, že museli odmontovat z kulovnice puškohled, aby se nehádali a mohli se dívat oba dva. Shodli se na tom, že takový kanec si zaslouží žít.
Autor: René Podhrázský
