Manželka do mě hučela, že v nějakém seriálu viděla, jak jedna z postav onemocněla rakovinou, a doslova mě donutila objednat se na vyšetření. Ačkoli jsem na to podle svého věku ještě povinně nemusel, nakonec jsem se přece jen nechal přemluvit. Aby byl doma klid.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Manželka to asi myslela dobře, ale její ustavičné rýpání a ptaní se, jestli už jsem tam volal, nebo ne, a dokonce vyhrožování, že tam zavolá místo mě, mě donutilo jednat a podstoupit vyšetření, na které budu ještě nějakou dobu vzpomínat.
Nedala mi pokoj
Už zase někde něco viděla a hned začala plašit. Moje žena už je prostě taková. Když jde o zdraví, je až přehnaně úzkostlivá, o každého se hned bojí a za každou prkotinou vidí ty nejhorší možné scénáře.
Když za mnou přišla, že ten a ten v tom či onom seriálu měl tamtu nebo onu nemoc, v duchu jsem se smál. Nadarmo jsem jí říkal, že je to proboha jen seriál.
Nedala mi pokoj. Pořád se mě ptala, jestli už jsem se objednal. Několik týdnů jsem jí opakoval, že ne. Pak začala vyhrožovat, že to udělá za mě. Tím mi naznačila, že vlastně nemám na výběr.
Kamarád nad tím kroutil hlavou
O bláznivém nápadu mé ženy jsem se svěřil kamarádovi. Když slyšel, na co mě to manželka posílá, začal se od srdce smát.
Poté ale zvážněl a narovinu mi přiznal, že on by na to nešel, ani kdyby ho tam měli táhnout párem volů. A když mi popisoval, co se tam vlastně dělá, čelo se mi orosilo potem.
Čekal jsem někoho mladšího
Nakonec jsem se na to vyšetření objednal a čekal na den, kdy jsem se měl dostavit k doktorovi. Doufal jsem, že to nebude chlap, ale žena. Také jsem doufal, že to bude třeba pěkná mladá doktorka. Když už mám tohle podstoupit, tak ať z toho taky něco mám.
Když jsem otevřel dveře ordinace, stáhlo se mi hrdlo. U stolu totiž seděla postarší doktorka. Byla to už dáma v letech. To jsem to tedy vyhrál.
Máš to za sebou, Franto
Během rozhovoru se ukázalo, že paní doktorka je milá, docela vtipná ženská. Byla vlastně docela od rány, a když viděla moji nervozitu, začala mi tykat a vtipkovat, aby situaci odlehčila.
Šlo se na věc. Poručila mi svléknout kalhoty a spodní prádlo. Vyšetření prostaty pohmatem bylo zatím to nejhorší, co jsem v životě zažil. Paní doktorová stále v dobré náladě prohlásila: „Máš to za sebou, Franto,“ a já se v té chvíli cítil ponížený jako malý kluk. Vím, že to myslela dobře, ale umíte si tu situaci představit?
Po nějaké době byly výsledky a naštěstí všechno v pořádku. Manželka je klidná a já mám v hlavě zážitek, na který jen tak nezapomenu.
Autor: Nikol Kolomazníková
