Když jsem si svou ženu před 35 lety bral, byl jsem tenkrát přesvědčený, že to bude na celý život. Ono se to v té době vlastně tak nějak očekávalo, že když se dva lidé milují, setrvají spolu až do konce svých dní. I já tomu věřil, myslel jsem si totiž, že naše láska překoná všechny životní překážky. Postupem let jsem ale začal přicházet na to, že ne vždy lze srdci něco přikazovat.
Nikdy jsme se spolu neměli špatně
Když se za naším společným životem ohlédnu, musím naprosto upřímně konstatovat, že jsme se vedle sebe nikdy neměli špatně. Životem jsme kráčeli jeden vedle druhého, a ačkoli nám osud mnohdy do cesty postavil nějakou překážku, pokaždé jsme ji společnými silami zdolali. Během společně strávených let jsme vychovali tři krásné děti, které již v tuto chvíli žijí svým vlastním životem.
Už ani nevím, kdy jsem si poprvé uvědomil, že je něco jinak
Marně se teď snažím vzpomenout, kdy nastal ten zlomový okamžik, ve kterém jsem si uvědomil, že je mezi námi něco trochu jinak. Možná to bylo pár let po narození našeho třetího syna. S postupem let však mé vnitřní pocity, které mi dávaly najevo, že se mezi námi něco změnilo, byly stále silnější. Najednou jsem si uvědomoval, že už mezi námi nepanuje ta nekonečná vroucí láska, ale že poslední roky vedle sebe žijeme spíše ze setrvačnosti. Přesto jsem v manželství nadále setrvával, měli jsme přece ještě nedospělé děti.
Děti vyrostly a odlétly z rodinného hnízda
Naše děti postupně dospívaly. Poté jedno za druhým opustily rodinné hnízdo. Najednou jsme s manželkou zůstali sami, v našem domě tak začalo být podivné prázdno a ticho. Příliš tomu neprospíval ani fakt, že jsme si s mojí ženou najednou už neměli co říci. Zatímco dříve jsme byli schopni povídat si i dlouhé hodiny, najednou jsme nenacházeli vhodné téma ke konverzaci. Stále častěji se tak stávalo, že jsme každý trávili volný čas po svém. Manželka buď pletla, šila, nebo se věnovala podobným kreativním činnostem, zatímco já s oblibou sledoval televizi. Společně strávených okamžiků tak bylo méně a méně.
Uvědomil jsem si, že nemá cenu nadále lhát sám sobě
Propast mezi mnou a mojí ženou se nadále prohlubovala. Oba dva jsme se ale snažili tuto skutečnost nevnímat, jako bychom předstírali, že je vše v pořádku. Jenže ono nebylo, oba dva jsme si uvědomovali, že to mezi námi už dávno není o lásce. Před rokem jsem dospěl k rozhodnutí, že již nemá cenu nadále sám sobě lhát a tvářit se, že se nic neděje. Ačkoli jsem měl svá nejlepší léta za sebou, odmítal jsem poslední roky na tomto světě strávit v předstíraném štěstí.
Proto jsem se rozhodl od své ženy, po jejímž boku jsem prožil dlouhé a samozřejmě krásné roky, odejít. Nijak zvlášť mi v tom nebránila, i ona sama cítila, že to takto bude pro nás pro oba lepší. Nyní již rok žijeme každý zvlášť, rozešli jsme se však v dobrém, stále nás pojí nejen společně strávené roky, ale samozřejmě také naše děti a krásná vnoučátka.
Autor: Nikol Kolomazníková
