Rodiče jsou tu podle Františky od toho, aby pomohli svým dětem, když je to potřeba. Když se po pěti letech nešťastného manželství její syn Denis rozváděl, neměl nic. Žil s manželkou v jejím domě a po skončení manželství neměl kam jít. Františka ani chvíli nepochybovala o tom, že ho nechá bydlet u sebe.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„S manželem máme velký byt. Jsou tu prázdné místnosti a vůbec nám nevadilo, že se sem syn nastěhuje. Počítali jsme s tím upřímně už dlouho, protože jeho manželství nebylo šťastné,“ dodává.
Jenže Františka s manželem neměli ani tušení, že kromě pár osobních věcí, které Denisovi z manželství zbyly, se k nim domů nastěhují také jeho domácí mazlíčci. Nemluvíme ale ani o psech, ani o kočkách.
Přitáhl s sebou několik ještěrek
„Když jsme byli naposledy u Denise a jeho manželky na návštěvě, ukázal nám několik terárií s ještěrkami. Mysleli jsme si ale, že jsou její. Po rozvodu nám řekl, že je rád, že máme doma dost místa, aspoň se mu prý do pokoje vejdou terária,“ vypráví Františka.
Syn si podle jejích slov přivezl tři ještěrky. Leguána a dvě agamy. Obě terária, ve kterých mazlíčky chová, jsou poměrně obrovská a zabírají hodně místa, to ale není až takový problém. Dokonce i strach ze zvířat po čase Františka překonala.
„Nejprve jsem se jich štítila, ale když mi vysvětlil, že nekoušou, dokonce jsem se je odvážila pohladit. Vlastně jenom leží v teráriu a nic nedělají, takže mi nemusí vadit,“ uznává. „Jenže ještěrky nejsou jediná havěť, která tu s námi teď žije,“ dodává.
Na každém kroku cvrček
Františka už od začátku chovala ke zvířatům nesympatie, protože žerou živé brouky. Červy a cvrčci jí připadali nechutní, to ale netušila, že je brzy bude mít všude. „Ještěrky prý potřebují živou potravu, proč ale kvůli tomu musím denně zašlapovat třicet brouků?“ ptá se.
„Když jdu na záchod, vyděsí mě na podlaze červ, který se tam dostal kdovíjak. Když večer usínám, slyším z chodby cvrčka, kterého Denis už týden nemůže chytit. Je to šílenství.
Ten zápach je k neuvěření
Nejhorší na všem je podle Františky to, že v létě se živý hmyz rychle v krabičkách zapaří. „Když jde syn ještěrky krmit a otevře plastové krabičky, celý dům najednou páchne jako mrtvá zvířata,“ popisuje hrůzy Františka.
„Kolem krabiček se navíc seskupují mouchy, a to jak malé octomilky, tak i větší hmyz, který zkrátka ten smrad láká,“ dodává. „Několikrát jsem syna prosila, aby s tím něco udělal.“
Jednou dokonce Františka objevila krabičku s červy v lednici. To byl podle ní vrchol všeho. „Denis mi řekl, že jinde se v létě hmyz zapařuje. To mu ale nedává právo, aby mi ho strkal mezi jídlo do ledničky,“ rozčiluje se.
Zatímco její manžel z celé situace vybírá vtipné historky, které vypráví blízkým, ona přemýšlí, jak Denise přesvědčit, aby si našel jiné bydlení. „Mám syna ráda, ale tohle opravdu nejde,“ píše. „Už delší dobu trpím a nevím, co mám dělat.“
Františka doufá, že si její syn najde rychle nové bydlení a odstěhuje se i se svými zvířátky pryč. „Snad najde i nějakou ženskou, která bude mít jeho ještěrky ráda. Doma si může červy dávat do ledničky, jak chce, ale já to rozhodně tolerovat nebudu,“ píše závěrem.
Autor: Šárka Cvrkalová
