Vždycky jsem byla cílevědomý člověk. Dávala jsem si vysoké cíle a byla jsem připravena jich dosáhnout za každou cenu. K vidině povýšení v práci jsem se upnula. Byla jsem totiž přesvědčená, že si ho zasloužím.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Byla jsem připravena udělat všechno, abych získala povýšení. Nebyla bych to ale já, kdyby mi to osud hodil do klína jen tak zadarmo. O povýšení společně se mnou usilovala ještě jedna kolegyně. Nejenže jsem byla vždycky cílevědomá, ale zároveň i hodně soutěživá. Nepřipadalo v úvahu, aby mě porazila.
Zasloužila jsem si to víc než ona
Když se nadřízený na jedné z pracovních porad zmínil, že se uvolní křeslo na vyšší pozici, okamžitě mi v hlavě zablikal obrovský červený vykřičník. Tohle byla přesně ta příležitost, na kterou jsem už několik let čekala. V práci jsem opakovaně podávala zářné výkony a dělala všechno pro to, aby si vedení všimlo mého talentu.
Naivně jsem si myslela, že mi to povýšení spadne do klína jen tak, protože jsem tam byla pracovně nejdéle a podle mě nebyl nikdo jiný, kdo by se na tohle pracovní místo hodil více než já. Osud ale kartami zamíchal jinak a o povýšení společně se mnou měla usilovat ještě kolegyně.
Od začátku mi to leželo v žaludku. Manželovi jsem si doma opakovaně stěžovala, že si to zasloužím mnohem více než ona. Byla jsem proto odhodlaná, že to povýšení získám za každou cenu. I kdyby mě to mělo stát nevím co.
Byla jsem nucena hodně obětovat
Vedení se chvíli přiklánělo na jednu, jindy zase na druhou stranu a já si neustále připadala jako na houpačce. Chvíli to vypadalo, že mám povýšení v kapse, pak se ale karty obrátily a nahrávaly mojí konkurentce.
Jela jsem opravdu naplno. Dělala jsem všechno pro to, abych nadřízené přesvědčila, že si to křeslo zasloužím právě já. Hodně mě to stálo a byla jsem nucena hodně obětovat. Jenže na té cestě za cílem, který jsem si stanovila, jsem nekoukala nalevo ani napravo. Všechno mi došlo až příliš pozdě.
Sice jsem vyhrála, ale už teď vím, že jsem obětovala až příliš
Nakonec se moje neuvěřitelné úsilí, píle a odhodlání vyplatily a povýšení jsem získala. Nezapomenu na výraz kolegyně, když se dozvěděla, že je druhá. Vítězství mě zahřálo u srdce, bohužel ale jen na chvíli.
Sice jsem vyhrála, ale vzápětí mi došlo, že byly věci, které jsem ve snaze povýšení získat rozhodně dělat nemusela. Týkaly se především mých dětí, které jsem v honbě za získáním lepší pozice často odsouvala na druhou kolej. Nedocházelo mi, že je to špatně. Zkrátka jsem chtěla dosáhnout dalšího svého cíle.
Zpátky už to vzít nemůžu
Když se nad svým chováním ohlédnu zpětně, musím se sama za sebe stydět. Byla jsem workoholička, která úplně zapomněla na to, že má doma děti, které by pro ni měly být na prvním místě. Nechala jsem se zaslepit vidinou povýšení a boje s konkurencí a dětem se nevěnovala tolik, kolik bych měla.
Snažím se jim to vynahradit alespoň teď. Vím, že moje děti to nevnímaly tak, jak to vnímám teď já. I přesto mám vůči nim hrozné výčitky, ale věřím, že mi to odpustí.
Autor: Nikol Kolomazníková
